Vohnoutím, vohnoutíš, vohnoutíme aneb pár důvodů proč být vohnoutem

Narazil jsem na zajímavou věc. Ačkoliv jsem se domníval, že vohnouti jsou dobře organizovaná skupinka nepracujích (spolu)občanů drtivé většině nižších pracovních pozic, ku mému překvapení lze na vohnouty rozkastovat na skoro všechny úrovně vzdělání, společenského či skupinového postavení.

Začínám mít pocit, že vohnoutem se člověk už narodí. Velikost  či míra vzdělání pak určuje jen to, zda do skupiny vohnoutů zapadne v globálním či v jen lokálním měřítku. Jenže to se vyplatí – tedy: nic nedělat.

Stejně tak, jako dobrý druholigový hráč fotbalu je ve třetí lize za hvězdu a makáče, v první lize je špatný a pomalý. Záleží pouze na něm, tedy na faktoru vohnoutství, zda se bude spíše snažit či spíše poflakovat a alibisticky tvrdit, že na to nikdy neměl či že měl špatné, ty ne-pravé, rodiče.

Jsem si jist, že skupina vohnoutů bude volit třetí ligu. Budou za hvězdy. Naopak lidé, pro které je většina věcí v životě čelendž, by volili ligu první. A právě tady jsem narazil na to, proč o tom píšu.

Vohnout se dle mých posledních poznatků může maskovat a to zcela přirozeně tím, že se úzce vyprofiluje. Všechno jde mimo něj, protože skoro všemu nerozumí. Naopak je takový pseudo-mistr v dané společenské skupině pro dané problémy.

Celkem cokoliv lze totiž s dostatečným množstvím vlastních znalostí prohlásit za potřebné – abych nemluvil nabubřelým jazykem: pokud víte jak na to, lze obhájit i neuvěřitelně dlouhý čas na jednoduché věci. Stačí vědět proč, jak a co.

Proč se stát vohnoutem?

Není nic snadnějšího než se stát vohnoutem. Tu a tam ukojit své potřeby nebýt úplně poslední, ale jinak projít zcela netknut životem. Ono je to totiž velice lákavé. Ale i vohnout musí pracovat – především na svém projevu, nechce být totiž odhalen.

Proto jsem sestavil žebříček věcí, co, jak a proč, je to taková motivace, být či nebýt .

1. Kdo nic nedělá, nic nezkazí

Jaké heslo se hodí více? Žádné. Každý člověk dle míry svého smyslu pro životní čelendže buď něco dělá, nebo nedělá nic. Ten kdo nedělá nic, nedozná žádných životních naplnění, skvělých pocitů a poznání.

Jenže člověk, který nic nedělá, nedozná nebezpečných zranění při sportu, sežrání krokodýlem nebo zmlácení fotbalovým fanouškem.

2. Kdo nic nedělá, nic neumí

Kdo nic nedělá, tak také nic neumí. Při všeobecném povědomosti jedincovy neschopnosti či neumětele je pravděpodobnost začlenění do nějakého úkolu drtivě malá. Vohnout tak může být jen s těží vrhnut do činnosti, která by se mu nemusela zamlouvat – on ji neumí.

3. Proč já?

Pokud už je dotyčný vohnout vyjímečně usvědčen z nějaké schopnosti, lze nalézt jen pramálo důvodů, proč by to měl udělat on a ne někdo jiný.

Bránit se zuby nehty. 

4. Chválení

V případě, že bod 3 selže, není nic snadnějšího než zalichotit. Zodpovědnější, lepší, vhodnější, zkušenější, to jsou ta slova, která lze vmést komukoliv, ten bude dojat a pravděpodobně zareaguje promtně se sluncem v duši.

V okruhu vohnoutových známých vypadá jako chytrý, pokorný a kajícný člověk.

5. Klidné spodní vstvy

Pokud nejsou kritéria úspěšnosti předem definována, lze proplouvat celkem snadno čímkoliv a kdekoliv. Velice jednoduše lze uvést vlastní pověst do takového stavu, že výkony jsou to poslední, co se od vohnouta očekává.

Cílem snahy je nedělat už vůbc nic, být zařazen vespod, což ovšem nemusí znamenat až tak špatné postavení. 

6. Vlastní liga

Ideálním stavem je mít soupeře – ještě většího ňoumu. Volba musí pochopitelně padnout, a vsadím mercedes f nejlepší palbě, že padne, na větší trosku než je sám pan Vohnout.

Je vhodné svoje výsledky stále srovnávat s někým, kdo je ještě horší. To jde vždycky a vždycky vyjde dotyčný jako vítěz. Byl jsem póvl, čtvrtořadý, vyšvihnul jsem se, teď jsem už druhořadý.

7. Uctivé a slušné chování

Člověk člověka posuzuje podle prvního pohledu a úsudku. Pokud je ten první pohled dobré, vstřícné a uctivé chování, zařadí se do té první, kladné, kategorie. Odhalení vohnouta je opět oddáleno.

Rozdílným pořadím při plnění výše uvedených cílů lze také flexibilně () měnit náhled na osobu samou. Tomu se říká kreativita jedince.

Kretivní jedinec dokáže měnit obraz své osobnosti co hodinu příhodným chováním. Věnuje pak všechnu energii na vedlejší aktivity – všechny ty, krom vlastní práce. Udržet socialismus v chodu také zabralo veškerou hlavní činnost – na tu aktivní už nezbyly prostředky.