Ženy, vztahy & krutá realita: "Nechci zůstat sám!"
Ženy, vztahy & krutá realita: "Nechci zůstat sám!"
Co dělají muži nemalou dobu svých životů? Rěší ženy! Dělá to každý, bez ohledu velikosti, na které pochopitelně nezáleží, bez ohledu na věk, vzdělání a počtu promilí v krvi. Je tedy naprosto zbytečné se tomuhle tématu na tomto serveru ještě další dobu vyhýbat. Už teď je na hrnutí rozumů pozdě.
Pracovně, a zatím i oficiálně, jsem si tuhle kategorii nazval Ženy, vztahy a krutá realita.
Za poslední týden jsem z pěti různých úst slyšel větu: "Nechci zůstat sám" či oblíbenejší verze v níž je slovo "zůstat" nahrazeno slovem "být". Otevírá se mi pomyslný švýcarský armádní kapesní nůž, červené barvy, se šestatřicetinásobnou funkčností, koupený u Horsta Fuchse na Primě, v noci, ve 2:35, úterý hluboko ráno, v kapse.
.
Nemohu si pomoct, ale tito lidé konají hlubokou chybu, zcela zbytečně přivádějí hadičky s vodou do svých bot.
Škodovka do šrotu
Představte si situaci, kdy mám školu za rohem, bydlím v okolí obchodního domu (ne, Lídl prosím, ne!), takže nákup donesu sám. Na dvoře ojetá škoda Favorit, rezavá, leč pojízdná. Potřebuje spoustu maličkých oprav, které nestají žádné megapeníze, ale málo to není. Co udělám, když už dospěju na okraj svých psychických možností a zjistím, že to nemá smysl, nechci ji?
Odpískám to, odvezu ji do šrotu, zamáčknu slzu, vyhodím to. Budu spokojeným zákázníkem svých bot, protože proč si doma držet něco, co nevyhovuje, s čím nepočítám, zbytečné výdaje to činí, další výhod není.
Ano, budu si muset odpustit každoroční návštěvu v multikině, jednou za dva měsíce nákup v hypermarketu. Favorit byl taková chabá jistota, sice byl nanic, ale tak nějak byl. Ze sentimentu.
Bejt sám!
Kam tím mířím? Výše uvededení lidé, nechtějící být samotní, tyto Favority drží doma, investuji do nich. Když ne peníze, tak marní čas. V horších případech je kupují za nemalý peníz! Nebylo by lepší užívat života sám, našetřit peníz na lidového pašíka z Němec, dotaženého f metle a f TéDéÍčku, tedy krásné snědé tělo výborných proporcí, a počase dostát té úrovně, na kterou společensky mám? Pochopitelně, že bylo! Ale chce to šetřit.
Uchází mi smysl podobných řečí. Oni to nejsou ani řeči, či spíše smýšlení, kterých se drží. Každý by měl mít trošku vlastní hrdosti. Přece jen je fajn mít doma vždy někoho, o kom mohu říct, že mi pomůže, že mě vyslechne, a bla bla bla. Kecy, dost sentimentálních řečí. Každý má přece své nohy, na kterých stojí, chodí a žije svůj život. Tyhle nohy ho nesou životem a na ty nepotřebuje pomoc někoho jiného. Musí se na ně vyšvihnout sám. Čím víc si bude nechat pomáhat, tím hůř pro něj. Dokud nezjistí, že lze dlouhodobě chodit po svých.
A právě pomyslné postavení na svoje nohy mu pomůže řešit podobné problémy, bez nutnosti stání rezavých nesexy favoritů v garážích či manželských postelích. Žít lze i bez auta, pokud na něm nejste nijak fyzicky závislí. Samozřejmě, že je možná i fyzická závislost na partnerech, ale v těch případech si život nevybírá, tak to prostě je. Ale tahle pravděpodobnost je nula na druhou v double proměnné.
Dělám si co chci, co uznám za vhodný ...
Občas trvá těmto lidem delší dobu vysvětlení a potom i pochopení, čeho se dopouští. Když se člověk zamyslí nad svým životem, a není to jen můj případ, může konstatovat, že jedny z nejlepších časů strávil sám. Sám uprostřed šesti miliard lidí, ve svém bytě, ve svojí posteli. Bez psychické závislosti na někom jiném, ale hlavně bez řešení problémů opačných pohlaví, ať mužského či ženského. Má mě ráda, nemá. Sakra. Nebo mě snad miluje. Jéžis, to nééé ... Nemít podobné problémy, to je jako v dobré mléčně čokoládě nenarazit ani na jednoho červa.
Člověk by si měl života užívat, ne ho přežít a umřít. Těžko lze užívat, a nemyslím jen sex, ale život se vším všudy, s favoritem v garáži. Překáží tam, odčerpává finance a na pašíka stále ne a ne našetřit. Nechce se mu tam. Má tam rezavého konkurenta, ale ten tam prostě je. Neodmyslitelně.
Co z toho plyne?
Vyhoďte svoje přítelkyně, manžely, přítele a manželky, když nestojí za nic, když je to bez nich sláva, protože akorát odjeli na víkend pryč. Pokud jsou jen "hodní", bo "přeci po obědě umyjí to nádobí", není jiného zbytí.
Iluze pseudospokojeného života, který je desetinou toho s někým vhodnějším, se rozplyne v momentě, kdy okolo vás přejde inteligentní, krásná, vnímavá, rozumná a nádherná modelka a vy budete mít v garáži stále ten rezavý Favorit. Další vaše zbytečná prohra.


Nic ve zlém, ale *pašíků* s dobrým motorem po našich silnicích zase tolik nejezdí. Vídám je sice častěji než rómy při práci, ale je jich rozhodně mnohem méně než je v našich hájích mužů s řidičským oprávněním ať už s vyklepaným favoritem nebo s prochozenými podrážkami.
Snazší je bezpochyby situace muže ošoupaných botách. Chodí okolo silnic, občas se nechá povozit ve favoritu a doufá, že se některou středu či pátek sveze i v lepším voze. V takovém případě by možná přistoupil na možnost plného řidičského úvazku i s tím rizikem, že bude z vozu vysazen: časem, proti své vůli a možná i pořádný kus od svého domova.
Majitelé favoritů řeší základní ekonomické dilema. Zrezlá rikša něco stojí, jízdní vlastnosti má nevalné a žere čím dál více. Na druhou stranu: jezdí. ?idiče málokdy překvapí a zvuk jejího motoru je pro něj starou ale stále fajn rajskou hudbou. Odhodit roky vzpomínek na vrakoviště vyžaduje krutou náturu a pevné odhodlání. Co ale pak? Aut v bazarech je hodně, nejetých v autosalónech také není málo, ale cenová úrove? se již pohybuje jinde. O sportovních vozech není třeba mluvit, na ně bude třeba spořit hodně let. Ti šťastnější si ho dopřejí okolo čtyřicítky až padesátky, ti méně šťastní nikdy. Na někoho se usměje šťěstí (či spíš mu nakročí pořádně naproti) a odchytí si luxusní vůz třeba stopem na místech k tomu určených. Zbytek začne šlapat zem pouhou botou. Někteří si pořídí nového ojetého favorita či se vrátí na vrakoviště pro původního plechového miláčka. Ve všech těchto případech je nutno zdůraznit, že náklady na zajetí /znovuzajetí (usmíření) vozu výrazně přesáhnou náklady běžného provozu, které ostatně bude nutno hradit též. Výsledkem je muž v oldskůl favoritu, který na obvyklých místech u blatníků srší odleskem pravé podzimní zrzavé barvy L’oreal – doporučují čtyři z pěti patologů, kterého auto poslouchá méně než dříve a ještě má hlouběji do peněženky.
Is leaving old car worth the effort?
Yes it is. Huh???
Jsem zmrd, když jsem oproti svému článku tak silně nekonzistentní v závěru? Kdo ví. Ale věřte mi, že jezdit do konce života v rozpadajícím favoritu není žádná perspektiva. A nějaký favorit si schopný řidič vždy v nouzi najít dokáže. Takže hoďte za hlavu návraty k opravdu nekvalitním favoritům (a teď vůbec nejde o facelift, jde o užitnou hodnotu a dlouhodobou spolehlivost) a výše zmíněné logické argumenty. A usilujte o japonské, německé a jiné vozy, děláme to přece kvůli vlastnímu požitku z jízdy a života.
Bývalý vlastník Škody 125 v.r.
Právě, že odhození Favorita jež je posetý rezem ale i vzpomínkami je nutností, protože stejně tak jako Jarda nebude kralovat NHL věčně a manažeři týmů kupují Ovečkiny a Malkiny do zásoby do budoucnosti, tak i u Favoritu si musí člověk říci: stop.
A se závěrem musím souhlasit. Investice do japonců či něčeho ušlechtilehšího, než jsou české ne-luxusní vozy, je investice do budoucna.
Pak tu nastává lidský koloběh, kdy částečně luxusní řidič chce natolik luxusní vůz, že na něj z hlediska toho vozu prostě nemá. A ten vůz chce zase řidiče jenž si myslí, že má na luxusnější vozidlo. A tak to jde dál a dál :)
Problém je ovšem ten, že teď tu máme “kapitalismus” a teď se tu prostě za kvalitní vozidlo musí hodně moc připlatit. Všechno je orientováno na dobrou cenu a člověk se dozví, že tato vozidla prostě vědí o svojí kvalitě, tak ji chtějí patřičně prodat.
Myslím si však, že když člověk nebude hrrr a nějaký čas bude vážit pro a proti při výběru kvalitního vozu (klidně i z druhé ruky, ale aby nemělo moc najeto), najde takové a bude s ním z 90% spokojen.
Ano, nejlepší poměr výkon/cena je u vozu, jenž je prověřen jiným uživatelem a nakonec prodán za dobrou a výhodnou cenu, na kterou bychom jako první majitelé vozu prostě neměli. Dojde tak k efektu, kdy jeden odřel první záběh a druhý se pak již jen veze.
A proto nikdy nebude dost pašíků, aby byly naplněny sny všech řidičů bez rozdílu pohlaví. Ale to vůbec nevadí. Sny se nikdy nesmí naplnit všem, co by pak dělali politici před volbami? Asi uklízeli chodníky, aby si naklonili voliče, když už sliby nebudou zbraní. Zpět:osobně mám také raději auta s vysokou užitnou hodnotou i na úkor módního přelivu kastle. Nestojí tolik, jsou vám věrným společníkem na našich děravých silnicích a navíc vám u toho vozu nebou chtít hmatat na volant kamarádi.
[16] vicemene to tak vypada .. ale leasing s dozivotnim bankovnim uvazkem :D
Předchozí příspěvek měl začínat: Víte co?
[19] – a nebo MHD :)
Heheh.
Vidim tu ZCU diskuzi, tak si rikam, vole, kdyz uz nemas co rict, aspon sem hod link. Jinak zdravim vsechny zname :-)
Primer s autama je sice na papire moc fajn, ale v realite je to trosku jinak…. Neznam nikoho ( dokonce vcetne me, osoby jednou nohou v rakvi ) kdo chce zit s jistotou !!! ze bude sam…tim nemyslim rodice , sourozence nebo kamarady… Sam na chvili ? Mesic, dva, dokonce i pul roku… To ano, boze to je super, po nejakym rozchodu po delsi znamosti je to dokonce zadouci…ale sam trvale ? Sorry… nikoho takoveho neznam… I ti, co tvrdi, ze zensky/chlapi/Favoriti jsou svine… i ti porad hledaji… Ano , spouste lidi parkuje doma zensky/muzsky Favorit…, ale jak to nekdo napsal… jde o to , aby moznosti ridice ( jeho schopnosti ridit, auto koupit, uzivit ) odpovidali moznostem auta… Nekolik z nas zazije i v oblasti zen ten pocit, ze si koupis/ sbalis ( vetsinou na cas ) zenskou obodobu Ferrari, Lamborghini a tak a po case zjistis ze na to nemas… a nemusis bejt zrovna chudej… viz Kovarcik a Brozova ( prirovnani o Escort servisu sedi jak prdel na hrnci :-) ) Ale prijemny to neni…
[23] Hlas z rakve zazněl moudře. Červíci v hlavě a moře času na koukání do víka jsou znát… Nerad to přiznávám ale prázdná garáž je někdy smutnější než tragický trabant s vysokou spotřebou. Ale… ale… pak už je to na osobní statečnosti a sociální kompetenci šoféra. Nemám rád řidiče, co si domů pořídí z nouze trabanta a pak vesele zajíždí kdejakou kárku z okolí. Deformujou nám trh s ojetými vozy a ještě berou trabantu iluze o životě.
Absolutní souhlas s myšlenkou o možnostech řidiče ve vazbě na možnosti auta. Škoda, že k tomu každý musíme dospět sám a to většinou za cenu bouraček s řadou raněných a někdy i mrtvých obětí. Když jsme u toho, neví někdo, kde koupit AIRBAG na vztahy? A neříkejte mi, že ho najdu s cenovkou 85,90 Kč v pultíku Rum tuzemský:(....
Hywaare, ja zas nejsem tak starej ( 34 ) , takze jsi mi vlastne slozil poklonu, ja jen vim ze za par ( tak 5 :-) ) let umru, velmi pravdepodobne… ale jinak souhlas… mit doma trabanta a potajmu si krast treba i pasika jen na chvili je hnus… deje se to, ale ze bych to schvaloval, tak to neee … Muj milovany Plzak rika, ze neveru v manzelstvi lze pochopit a podle situace i odpustit, ale zahybani ve vztahu , ne manzelstvi ( ci jeho obdobach – aby bylo jasno , dneska lidicky ten papir fakt moc nemusi ) JE NEJVETSI PODLOST … takze ano, i ten stary trabant doma ma narok na ferove zachazeni…
AIRBAG na vztahy ? Pokud na nej prijdes a bude to fungovat tak z 90% a bude to jednoduchy… napis o tom knizku, poradej seminare… vydelas balik… Prachy se daji ozelet, nikdy to neboli tak jako nehoda ze vztahu, kam jsme fakt investovali poctive emoce a zazitky ze sebe sama :-) Chlast, drogy , vytloukani klinu klinem, nakupovani atd nefunguje… ver mi, to zkouselo lidi – chudych i bohatych …
co tady resite za blbosti? nechapu
Každý by se rád projel v pěkném autě a nejlépe ho vlastnit.Já měl tři relativně hezké a spolehlivé káry,ale jak už to chodí ukradli mi je závistivci.Tak jsem se o ně staral a dnes jsou z nich šroty.Škoda. Momentálně si auta pujčuji (samozřejmě bez svolení majitele),ale vracim v pořadku.jinak chodím pěšky.
Na tenhle článek jsem narazila jen náhodou a musim uznat, že za větší snůšku keců považuji snad už jen výtvory ze Strážní věže.
Nechápu, co tím sledujete…? Každému vyhovuje přeci něco jiného, někdo musí mít stále někoho po boku, jiný zase chce být sám… Samota je sice občas fajn, ale nic by se nemělo přehánět…
TO autor: K tomu přirovnání s autama, občas je lepší mít spolehlivej vůz, kterej tě doveze, kam potřebuješ, než nadupanou káru, kterou prostě a jednoduše nedokážeš uřídit a skončíš v první zatáčce… Zamysli se nad tím;o)
Zdravím a doufám, že nevadí jeden příspěvek od ženy. Je pravda, že skoro každý člověk by chtěl to nejlepší. Ale co je nejlepší? To je velice relativní pojem. Každý má jiné hodnoty a podle toho se řídí celý jeho život, to čeho chce dosáhnout, čeho dosáhne, jakým způsobem toho dosáhne.
Když mi bylo 18 věděla jsem, že si jednou chci koupit motorku, je mi 24, pořídila jsem si ji na letošní léto.
Začala jsem u menšího obsahu, abych to ozkoušela, naučila se s ní pracovat a jezdit. Je úžasná (i když nemá barvu jakou jsem chtěl :
))) Přesto si myslím, že u ní nezůstanu a budu si chtít koupit silnější obsah. Ano chvílku se to takto aplikovat dá. Ale dojdeme hranice, kdy měnit staré za nové nebudeme mít potřebu. Najdeme to co nám vyhovuje. A nejen vzhledově, ale i funkčností. Ovšem asi každý k tomu dojde v jiném stádiu života. Někdo brzo, jiný nikdy…)Přeji příjemný den :
myslim, ze vsichni kdo by tu chteli menit favorita za BMW brzo prijdou na to, ze ono tech BMW neni moc a taky ze nejsou sami zrovna Superb. Takze se spokojí i s Favoritem, zvláště pokud jsou třeba Škodovka 105… :D