Virtuální hry jsou zlo a závislost

Ráno jsem se probudil a první, co se mi vedralo do hlavy byly dvě myšlenky. Obě ruku v ruce, ale vedla první: "Porazil jsem Sparťanské koloušky?". Druhá byla méně mrazivější: "Co s Jarkem Baturinou?". Potom jsem v rychlosti pustil počítač a zašel do koupelny. S kartáčkem v ruce a puse jsem sledoval pomalý start beta Opery verze 9.

Internet šel celkem rychle. Stránku jsem měl otevřenou už od včerejška. Najela v klidu. CTRL+Enter a jsem tam. Rychle překliknout na "Kalendář" a jsem tam … koukám, že výsledek mená červenou barvu! And the winner izzzz ….

Potom mě došlo, že Jarko Baturina je pryč, jsem přes patnáct milionů v mínuse na účtě a tak jsem ho nemohl zaplatit. Pěkně mě vydřel, jenže nebýt toho omylu s Chabadou, který mě denně sosá o rovných sto tisíc, tak jsem tohoto chorvatského harcovníka a legionáře měl.

Pak rychle kouknout na soupeře pro příští kolo. HC Bruslaři, které jsem v poklidu porazil v základní části. Jenže golmani jsou největší dilema, tam ztrázím maximálně. Tenhle zápas bude o všechno, stejně tak jako ten další.

Zbytek dne jsem ve volném čase přemýšlel, jestli je důležitější hodnota příslušné vlastnosti v kombinaci s indexem šikovnosti versus aktuální forma. Fakt nevím, ale tohle rozhodnutí mě může stát postup. Asi se rozhodnu krátce před dvanáctou v noci. Hlavně nechci zklamat fanoušky, fanclub a taky sexy roztleskávačky.

Ach jo … život je těžký! Díky ti Martine, kamaráde, že jsi mi zkazil kus života!