Nálet na Mnichov: den nula, příjezd

Bez jakékoliv možnosti protestů jsem v práci dostal úkolem zajet do Mnichova na školení. Slova "sice to není náš obor, ale uvidíme, co z toho vypadne", mi zněla druhý den v uších docela dlouho.

Cesta vlakem

Do Mnichova jsem vyrazil vlakem, z Plzně jede večerní přímák, skoro nejkratší cestou, takže vo co gou. Sousloví "večerní rychlík do Mnichova" ve mě vzbuzoval nemálo obav o naplnění vlaku přísluníky všech možných států v míře větší než malé.

Už v Plzni jsem vyfasoval Němkyně (příslušnice německého národa), předpubertální, maximálně pubertální, děvčata se chovala jako by byla sama, řvala na celý vagón, takže jsem si dokázal živě představit, jaký musel být Hitler výrazný řečník, když pocházel z těchto krajů.

Původně jsem měl místenku do jednoho vagónu, prozřetelně jsem se na své místo nedral, jak důchodci káží, a vyčkal, udělal jsem dobře.Kupé obsadila dle vzhledu parta italů a italek, kteří měli také děti, které byly zřejmě vychované v Německu

Lidé seděli všude, v uličce, nejlépe celou akci vyřešila paní, která jako deset procent cestujících vlaku, vystupovala v Domažlicích. S kočárkem se nacpala doprostřed vozu, takže když vystupovala, tak se pochopitelně drala i zpět. Po odchodu domorodců z extrémně západních Čech nastal klid a … místo. I tak seděli lidé v uličkách, derivátní teze, že se v hromadné dopravě se místo pro jednoho pasažéra najde vždycky i v jakkoliv přeplněném prostředku, tu vzala za své

Když jsem přijeli k hranícím pozoroval jsem chudou krajinu. Dojeli jsme do Furt i Waldu, kde proběhla "pasová kontrola", ta měla dvě paralelní akce. Sběratelé razítek do pasu obsypali policistu, zbytek lidí vytáhl občanku, kterou vlastně ani nikdo vidět nechtěl. Takhle se mi to líbilo, žádná buzerace a i to nádraží je tam zbytečné.

První překvapení mě čekalo za hranicemi. Chudá krajina z Čech kontinuelně přešla na německou stranu, takže až cca 50 km do vnitra jsem měl pocit, že se německá životní úroveň neliší od naší. Potom jsem ten pocit úplně ztratil

První nádraží ve Schwandorfu pro mě znamenalo první úzkost, protože jsme odjížděli stejným směrem, kterým jsme přijeli, ale počítal jsem s tím, tohle už jsem parkrát zažil, do Čech jsem se nevrátil Vlak tohle udělal ještě ve dvou dalších stanicích, konče Regensburgem, kde nastoupila kupa lidí, která celou další hodinu do Mnichova stála, inu vlak měl čtyři vagóny

Vlaky a dráhy obecně

Němci vyřešili problém zpoždění, s kterým se potýká ČD, sice papírově dobře, ale lidsky tragicky. V každé větší stanici, cca tak čtyřech, vlak čekal patnáct až dvacet minut. Takže jsme zpozdění pochopitelně nenabrali. Při představě, že by se tohle provedlo v Čechách při ceště z Plzně do Brna mě naskakuje husí kůže, cesta by se protáhla tak dvakrát.

Dorazili jsme do Mnichova, parádní nádraží, co si pamatuji, tak před rokem otevřené, chlouba Mnichova. Musím Němcům pogratulovat, tohle mít Praha …

Obrovské, všude novota, čisto, vymyšlený systém obchůdků, mraky stojanů na kola – to jsem byl překvapen, žadní bezdomovci, to nepřicházelo v úvahu, mraky lidí i v půlnoci, takže pochybuji, že tam je nějaká kriminalita. Překvapily mě toalety za 1.1 eura, ale holt každý chce být v zisku.

Předposlední překvapení mě čekalo, když jsem v městech koukal po domech a nádražích, nečekal jsem časté grafity a naopak čekal tak trošku "dražší" architekturu, chyba lávky, nebýt více opravených obydlí, člověk by přejezd hranic moc nepoznal. Jelikož z Plzně pravé německé vlaky nejezdí, jeli jsme nejspíš nečím německým předpotopním, česky na úrovní IC. Jízdu si člověk vychutná až za hranicemi, kvalita podobná jako v koridoru Praha – Morava.

Taxikáři

Poslední překvapení, ani jeden z taxikářů neuměl anglicky. První mě odkázal na druhého s tím, že on sám neumí. Druhý otevřel kufr a jelo se. Čekal jsem tedy, že umí. Neuměl, při větě, zda mluví anglicky vymrštil ruce od volantu, takže to vypadalo, že se v koženém mercedesu vybouráme, naštěstí nadupaný motor udělal svoje

S taxikářem jsem si moc nepokecal, protože při první větě jsem poznali, že si prostě rozumnět nebudeme, vysolil jsem dle mnichovských informačních stránek o 40% více, než psali. Ovšem s tím se dalo tak trochu počítat. Hotel informuje o vzdálenosti od nádraži možná vzdušnou čarou a mnichovké info nemůže lákat turisty na reálné ceny taxíků ve městě.

A to jsme už přijeli do hotelu, byla to sranda, na zahrádce popíjející němci koukali jak na satana, proč? To opravdu nevím. O hotelu až zase zítra.