Kauza Srba: jak prát peníze přes soudy?

Karel Srba, známá figurka státních úředníků, si musel minulý týden mnout ruce až na vnitřní obvody, ehm chci řici do krve. Soud totiž rozhodl, že mu bude na jeho konto připsáno opět patnáct milionů korun českých, které se našly v jeho vile.

Bývalý vysoký státní úředník proslul přípravou vraždy Sabiny Slonkové, která tehdy ještě v "dresu" MF Dnes – teď již aktuálně.cz , šťourala tam kde neměla. Tedy v zabahněných ministerských zakázkách, které byly pro stát cenově výhodné asi jako jako nákup chleba při povodních.

Soud tedy minulý týden legalizoval výše zmíněný obnos. Z tohoto verdiktu plyne několik věcí.

Krabice od bot

Peníze se našly v luxusní vile státního úředníka. Ten tvrdil a dodnes tvrdí, že tyto peníze tam dával jeho otec, papír po papíru, bankovku po bankovce.

Dokážu si představit, jak otevíráte krabici od bot, kde váš tatík spořil a objevíte tam patnáct milionů korun. Ten radostný obličej je snad ještě lepší, než když svojí babičku vezete před zraky lstivých sousedů svým novým BMW. 

Pokud by jeho otec chodil hrát denně karty, a denně mu přálo štěstí, do krabice by dal v průměru sto korun, vychází následující:

100 kč * 365 dni v roce * 410 let = 15 milionů korun

Jeho otec by tedy musel hrát 410 let každý den karty a vyhrát zmíněnou stovku. Kdyby mu přálo stěstí a vyhrál by denně tisíc korun, což je za éry komunismu nereálné, potřeboval by na to 41 let.

Pokud by Srbův otec ukládal celý důchod (fixně hrubě nadnesených deset tisíc):

10 000 korun * 12 měsíců v roce * 125let = 15 milionů korun

Takže z důchodu to také nemá. Jelikož nebyly zjištěny žádné další skutečnosti, tedy prodej nemovitosti, nález zlatého dolu na zahradě či chyba softwaru banky, vyvstává otázka: kde oba pánove tuto sumu vzali?

Pokud pan Srba starší nehrál karty či nějakou noblesnější hru po několik století, přičemž omlazovací přípravek u něj zjištěn nebyl, vyvstává jedna zajímavější a o to lepší otázka: nemá Karel Srba tyto peníze z korupční činnosti, ze které je obviněn a stíhán?

Soud říka: nemá!

Soud nenašel žádné důkazy, které by ho vedly k tomu, že by shledal peníze nabyté nelegálním způsobem.

Jedno české přísloví tvrdí, že kdo hledá, ten najde. Jenže, co když někdo hledá a nemá zájem najít? O tom už žádné přísloví nemluví ani tak Jára Cimrman.

Pokud tedy vyloučíme nelegální nabytí peněz, vyloučíme i ostatní prostředky, jako je prodej majetku, firmy atd., což Srba nikdy nevtrdil, vyloučíme i tisk na domácí tiskárně, neb bankovky jsou legální, tímto sítem projde je krabice od bot. Síto má totiž velice hrubá až obrovská oka.

Soud nám tedy hlásá jedno: peníze jsou legální, pan Srba hlásá: mám je z krabice! Tato implikace je jasná: velevážený soud uvěřil, že pak Srba starší desítky let stranil svůj stotisícový důchod. Do krabice od bot.

Inu v Czecholandu je možné všechno, tak proč ne toto? Zadržený podnikatel uteče při rekonstrukci případu na exotický ostrov, premiér země v hysterické projevu umě kopíruje demagogii dob minulých, chudí cikáni na pokraji hladomoru  jezdí ve zlatě mercedesy, fotbaloví rozhodčí dostávají síťovky plné kaprů, lidé se mají stále líp, ale stále více si stěžují, dvacet plus dva je osmnáct, lidé jezdí v protisměru na dálnicích, tak proč není možné najít miliony v krabici?