České dráhy ve stavu dezolátním

Státní podnik Českých drah je jedním z posledních mohykánů, kteří zůstali z dob socialismu. Podnik, kde kvete vohnoutství a flákárná jako porodnost v početní menšině cikánské. Když nevíš co by, jdi k ČD. Tak platí jedno z pořekadel, které se za dobu vlády levice ještě prohlubuje.

Když nejde autobus, či tramvaj deset minut, všichni cestující jsou rozhořčení, pomyslný oheň na střeše. Kdyby jsme si nezvykli, lehlo by každé nádraží popelem, a to několikrát jen za poslední měsíc, a přednosta stanice by byl preventivně nabodnut na jeden ze stožárů, které lemují koleje.

Včera jsme na nádraží, při cestě na trénink, čekali patnáct minut navíc. Ani mi to nepřišlo. Vlak nejede v čas? A co, kdy jel? Cestující se stali rukojmími drah. Když má vlak zpoždění, protože má výpravčí rychlou stolici či prostě jen zapomněl přijít, nestane se vůbec nic. Vlak odjede později, panáčka to nebolí. Nikdo to neřeší. Na buzeraci z Přednosty stanice Vlasty Buriana můžeme jen vzpomínat, když má ten vlak už zase sakra to zpoždění!

Bohužel tam, kde je benevolence, mají Češi snahu všechno zneužít. A to se stalo v Českých dráhách. Podnik neustále ve ztrátě, dotovaný státem, přitom celkem drahý monopol.

Že jsou vlaky v desolátním stavu a jet osobákem znamená, že toaletu (je to samozřejmě ironie – pozn. autora) můžete navštívit jen v maximálním akutním hnědém poplachu, jinak riskujete žloutenku či jiné a horší nemoci, je běžné. Ale že totální vohnoutismus pohltil všechny části podniku, mi došlo až dnes na plzeňském nádraží.

Koleje v Plzni

Naivně jsem si myslel, že by nádražák neriskoval megální průser, třeba vykolejení vlaku, a tak by Pepa Vránovic alespoň jednou ročně zkontroloval, zda jsou koleje jízdy vlaku schopné. Nikoliv. Pepa chlastá lahváče a čím je starší, tím větší břicho mu brání v tom, zajít se podívat, zda se neurvalo pět z deseti matek, které drží kolej ve stavu vertikálním a brání do přechodu ke stavu horizontálnímu.

Skutečně jsem byl v rozpacích, zda mám jet vlakem, když jsem viděl tenhle hazard. Nedokážu si představit, co může udělat s vlakem pět vykloktaných a utržených matek držících kolejnici, aby neupadla k zemi, jako Pepa po patnáctém pivu. Pokud lokomotiva čítající několik desítek tun vjíždí do mírné zatáčky, kterých je mezi Plzní a Prahou mnoho, stovkovou rychlostí, což činí, a je pět z deseti matek serváno, jak motor po jízdě blondýnky, nutně to časem nemůže kolejivo vydržet.

Také znovu nutně se musí časem stát, že lokomotiva přijede, uvidí a místo, aby uhla směrem od řeky Berounky, bude konat pohyb, jenž řeku protne. Chápu, že dráhy chtějí zajistit cestujícím alespoň základní hygienu, ale zatím nejsem koupání po boku s lokomotivou nikterak nakloněn. Také jsem se rozhodnul, že pro cestu vlakem si s sebou budu nosit pěkně nafukovací rukávky Nenechám se přece Pepou zabít!