muzika

V pátek začal v Plzni majáles, nejprve odpoledně-večerní akcí v centru města a poté v sobotu celodenním pokračováním v amfiteátru na Lochotíně. V pátek jsme se byli podívat na hudební produkci skupiny UDG a z návštevy jsem byl po prvním songu nadšen asi tak jako ze zázvorového syrupu ve sklenici piva.

Přestože je majáles zřejmě nízkorozpočtová akce, určitě by neměl by být u mixážního pultu člověk, který povolí do éteru tuhle spoušť. Celá produkce písniček srozumitelného rocku v podání UDG zněla asi jako nejmennovaná původní skladba deathmetalové polské legendy Vader přehrávaná z patnáct let každodenně ohrávané kazety puštěné přes půlwattové plastové reprobedýnky dodávané původně k walkmanu a to maximálně nahlas. Výšky ořezány, zpěv zněl jako chorobný chropot zpěváka ostravského grindu Malignant Tumour. Uši mé nebraly!

Chvíli jsme si myslel, že se mixák snaží lidi přeřvat, přidal výkon, hudbu ořezal, ale lidé byli spokojeni, protože necitili uši. Já jen doufám, že v sobotu se zvuk zlepšil, protože byl na rozdíl od pátku placený a to hned nějakou dvousetkorunou.

Profesně mladou partičku Cocotte Minute musel za poslední dva roky zaznamenat každý, kdo se alespoň trošičku zabývá tvrdšími styly, tedy v tomhle případě nu-metalem mixovaným hip hopem. Papiňáci, viz. slovník, díky šikovnému marketingu, koncertnímu turné s Harlejem a klipům v televizi, zaujali široké spektrum posluchačů. Po všeobečně kladné kritice prvotiny Czeko, které v němčině znamená cosi jako "perník", nedávno vyšla nová deska "Proti sobě".

Těšil jsem se, ostatně jako na každé album od kapely s podobným potenciálem. Po prvním poslechu jsem byl dost zhrozen. To, co jsem očekával, to vůbec nebylo. Pokud se někdo těšíte na tradiční Cocotte Minute, se řvavým vokálem, provokativními či drzými texty, budete dočasně zklamáni. "Proti sobě" je z jiného soudku, pomalejší, méně přímé a trošku více zamyšlení-hodné.

Po mnoha posleších tohoto alba jsem nakonec spokojen. Cocotte minute urazili velikou cestu, změnili pojetí hudby a textů. Czeko bylo občasně nešťastně otextované, občas neladila muzika, ale bylo provokatyvní, přímé a drzé. V těhlech momentech kapela zvolnila, ubrala a zařadila se tak trošku do mainstreamu, tedy toho, co se obecně považuje za "normální". Toho je trochu škoda, na Czeku mi to bylo daleko více sympatické.

Těžko obě alba porovnat, "Proti sobě" je uhlazenější, vyrovnanější, ale "Czeko" bylo výraznější a různorodější.

Novinka začíná songem Bratře nedovol, která je takovou landovinou, která je už tak trochu viditelná z názvu, na druhou stranu ale v kontrastu s blízkým východem. Ovšem skladba Kopem! by mohla zaznít na nejedné proti-politické demonstraci . Je právě čas vyběhnout do boje proti daním plynoucím na létání politiků na Moravu, luxusních cenách v parlamentním bufetu a platům ve správních radách, přičemž mnoho lidí nemá, co do hrdla.

Třetí písnička je klasickou hitovkou: Další ráno. Zpěvná, protestní a neskrývající realitu. Další ráno mixuje několik agresí do sebe, ale je z toho takový tovar mnoha tváří, sympatický, ze života. Štěstí je o štěstí . Je to pravá kokotina, proti společnosti a současným peněžitým hodnotám, prostě o tom, vo co tady de! Snad postačí jen maličký úryvek: "Štěstí se stalo zbožím, rychle kup ho, dyť je to tak boží!".

Ostatně na Štěstí tématicky, tedy kritikou současných poměrů, navazuje Drž se mě a Fí_zly dítě, které mi hodně připomnělo Kryptor a jejich song o práskačích za socialismu. Hlad na hvězdný prach ubíhá trošičku jiným směrem, přijde mi jako takové uvolnění kapely, aby všechno nebylo jen černé a kritické.

Právě v osmé písni přichází celý set, asi nejpovedenějších, songů, které opravdu stojí za to. Tím přelivem je Pojď se mnou, který je o ženských, děvkách a to co svým tělem dokáží uhrát . Ty my to dáš je asi nejchytlavější písničkou celého "Proti sobě". Po výše uvedeném Hladu po hvězdném prachu je tohle kytarová oddechovka s pár přelivy, pomalým, leč pěkným tempem, prostě cosi, co občas každá kapela ráda vyrobí, jako takový relaxačí experiment.

Jako jehla pod nehet působí přeliv mezi předcházející skladbou a Melkej hrob, drogy, děvky, smrt, prostě lehčí deprese, z toho jak si žijeme. Ještě dál dochází vlastně poslední písnička Cocotte Minute tohoto alba. Generace polosmradů je jedna z top toho, co "Proti sobě" nese, každý zná ty generace lidí, kteří vyrostli ve velkých městech v panelácích, bez zájmu, v bordelu, bez zájmu pracujících rodičů ...

Na závěr krom intra a outra je tu předělávka starého songu Můj čas, který tak drsným hlasem i přednesem působí trochu jinak, než originál.

Abych tohle vyprávění trochu uzavřel, ikdyž hodnocení proběhlo vlastně již na začátku: máme tu novinku, která je jiná než prvotina Czeko. Není lepší ani horší, je naprosto srovnatelná, je dobrá a rozhodně doporučitelná! To, co platí o textech, platí rovnoceně i o muzice.

Cocotte Minute – Proti sobě

Skupina

Czendál, Pavloas, Martin Zeller, Přema, Codan.

Album

Celkový čas: 40:06.

Písničky

Bratře nedovol (mp3 ukázka – download), Kopem! (mp3 ukázka – download), Další ráno (mp3 ukázka – download), Štěstí (mp3 ukázka – download), Drž se mě (mp3 ukázka – download), Fí_zlý dítě (mp3 ukázka – download), Hlad na z hvězdny prach (mp3 ukázka – download), Poď se mnou (mp3 ukázka – download), Ty mi to dáš (mp3 ukázka – download), Mělkej hrob (mp3 ukázka – download), Generace polosmradů (mp3 ukázka – download), Intro, Můj čas, Outro

>

Váš názor – anketa

Bohužel již notnou dobu jsem nečetl můj oblíbený weblog D-Fens. Nedávno jsem zavítal a narazit na článek o písničče Tabáček z nového alba kapely Chinaski s názvem Music Bar. D-Fens nemá kapelu Chinaski rád. Proto jsem si rád přečetl texty k celému albu. Jelikož neposlouchám rádio, protože si nechám rád ujít stupidní popové hity hrané v Čechách, četl jsem tedy pouze texty, sponzorovat kapelu, či mého poskytovatele připojení poplatky za internet, nehodlám.

Zatím nejsme na úrovni Spojených států, či jiných států, kde rozumí angličtině, a tudíž romantický song chlapecké kapely o lásce s věčně opakovaným slovem love tu má šanci dostat se na přední místa hitparád v rádiích. Proto pro mě budou rádia ještě dlouho dobu zakleta.

Pročetl jsem si pozorně všechny texty a mohu s čistým svědomím říci, že jsem to přesně čekal.

Autorům došly nápady. Texty k albu Chinaski Music bar jsou buď trapně láskyplné, či depreseplné a nebo socialismuplné.

Pokud to vezmu od zadu: nedávno jsem psal o novém albu Škworu America a tak nějak i o jejich historii. Byla to totálně levicová kapela s extrémními názory. Tak nějak v jemném kabátu mi přijdou některé písničky z tohoto alba Chinaski. Nic nedělat, klídek, pohodička a náhodou se u toho moc nenadřít.

Autoři mají veliké štěstí, že s touhle kapelou, pro mě překvapivě, bodují, v civilu by se asi těžko uživili konstruktivní prací.

U písniček druhé sorty, tedy depreseplných, jsem měl občas pocit, že se Chinaskám před zraky bortí jejich svět. Žal a pláč nad sebou samým či nad svojí polovičkou, že je život utrpení a že vůbec stojí něčím ke zdi a zda s tím skoncovat nebo ne. Podle závěrečné písničky asi ano Nastěstí. Celkem by mělo smysl vzít zbytek své inteligence a něco s tím životem dělat.

První grupa ve výčtu je tradice. Tímhle se Chinaski dostávají do srdcí mnoha teenageřic (od slova teenager )  a je třeba v tom pokračovat. Proto jsou oblíbení. Tohle je ta cílová část obyvatelstva: mladé postpubertální holky. Přes rádia k nim a to cédéčko si rodič také rád poslechne a hned tu máme dalšího, sice staršího, fanouška.

Texty k albu Music bar mi přijde smolné. Z každého výše uvedeného směru jsou špatné, neuzavřené a hlavně postrádají trošku inteligence.

Poslední slovo jsem napsal naprosto záměrně. Přijde mi, že pokud někdo poslouchá tuto kapelu, tak maximálně kvůli jejich hudbě. To, co jsem si mohl přečíst, mě nepřišlo jako výplod přední české popové skupiny ale spíše jako návrh textů alba nějakého studentského škrabala.

Mají sice hlavu a patu, ale obsah mi přijde lehce nemotorný. Jako by kapela nemohla vyjádřit to, co by chtěla říct, a všechno činí omletým a již starým známým způsobem. Tyhle typy písniček tu byly již mnohokrát.

Na závěr si nemohu odpustit srovnání s Kabátem. Mám pocit, že obě dvě kapely vyčpívají. Kabát byl dobrá kapela, kritická. Nestyděli se za své názory. Po stoupnutí slávy do hlavy a především při záběru větší sorty posluchačů naprosto ztratili svou tvář. Je to mizerie a lepší to nebude. Chinaski jsou na podobné cestě.

Každý se musí na začátku snažit. Prodrat se na výsluní. Je jen málo interpretů, kteří i na tom výsluní makají. Chinaski už jen dojíždí.

Kurtizány z 25. avenue jsem nikdy neposlouchal. Neznal jsem je. Po třech letech vydaly nové album s příznačným názvem Chemie. Od něj jsem se potom odrazil i do dalších předchozích počinů kapely.

Tohle album jsem si jednoduše zamiloval po prvním poslechu.

Skupina ho vydala po delší odmlce, jelikož kytarista Tomáš Vartecký působí ve vedlejších rolích v dalších kapelách. Nakonec přece jen Chemie vyšla a je to dobře. Směsice jakéhosi hardcore-metalu, řevu a zpěvu, zvukových, hutných kytarových pasáží a šíleného depresivně-podivného textu je tu. V plné kráse.

Album obsahuje sice jen devět písniček, ale o to je celkově různorodější a nápaditější. Všechno začíná Vyhoďme ho z kola ven, což je hudebně typický počin Kurtizán. Za písničku říká snad všechno již refrén: "nezáleží na tom kdo jsme, ale co si lidi myslí". Hutnost bych přirovnal snad k Strapping Young Lad. Na progresivitě a říznosti neubírá ani Naruby, která vyšla třeba i na kompileru Master of Rock 2005. To co právě tady dělá tenhle song výborným jsou rychlé a pomalé střídající se pasáže.

Do třetice všeho výborného je tu Chci tvoji hlavu, která je nejlepším songem na Chemii. Téhle písničce vevodí naprosto geniální text. Takovouhle kompilaci úplně různých nápadů, které spolu naoko nesouvisí, ale společně tvoří výbornou věc, by člověk jen těžko někde jinde našel. Dezert o Adamovi a Evě, Xanax s opět ruznorodým zpěvem tvoří střed alba.

25. avenue je podobná Chci tvoji hlavu především muzikou, textově je omýláno téma opačného pohlaví, ale zase originálním způsobem, tak jako všechny písničky. Taxikář mi zase připomněl způsobem chorálů Vypsanou fixu a přes Tenkrát na balkáně je tu poslední písnička podle níž je nazvané celé album: Chemie, která napravuje délku alba, protože má necelých deset minut.

Podobně výborné album jsem již dlouho neslyšel a o české scéně ani nemluvě. Takhle nějak si představuju ve výsledku uzrálou a dobře provedenou práci. Nejen že, to není stereotyp, který se tu chtě nechtě vyskytuje i u nejlepších, ale především kvalita a podání muziky mě vysloveně nadchlo. Zajímalo by mě, v kterých stavech se kapela musela nacházet, když psala texty. Buď jsou to jsou geniové a nebo pořádně zahulili. Nejspíš obojí. Každopádně to za to stálo.

Tahle deska si zaslouží skoro absolutní hodnocení. Pro mě určitě.

Skvěle skomponovaná a nahraná muzika, výborně různorodé texty, kytary a hlas zpěváka, dynamičnost pozadí

Hudebně nemá, trošku kratší

Kapel s podobnou ladnou a strmou křivkou posluchačů není mnoho. Jelikož Škwor znám v podstatě od jejich první desky, bylo zajímavé sledovat jejich vzestup. Na živo na mě zapůsobili již před skoro třemi lety na koncertu Harleje. Od té doby se kapela docela změnila a nedávno vyšlo jejich čtvrté, ale spíše třetí, pořadové album Amerika.

Po poslechu jejich novinky je jasné, že kapela prochází od prvotiny zásadním myšlenkovým přechodem, který vyústil v Americe. Album Vyhlašuju boj bylo totálně levicové a řekl bych i prosocialistické. Kapela si vylila svoje srdce do textů, nad kterými jsem se zřídka musel zamyslet a pokývat souhlasně hlavou (Policajt) ale nad značnou většinou spíše (po)usmát (Kapitalistickej shit, Lojza, �?ekni co ti nevoní či Kořalky). Ovšem muzika to byla dobrá ...

Po vyhlašování boje přišlo album, které nese hit všech hitů Škworu song Sraž nás na kolena. Bylo to Vyvolenej. V tomhle albu už nebylo vidět tolik naštvanosti na politiku, ženy a život a vůbec všechno. Kapela zvolnila (textově nikoliv hudebně rychlosně) a především díky svojí popularitě nemohla přinést podobnou syrovost a často i hrubost, jako minule. Ikdyž v jednom případě to bylo výstavní (Chtěl si letět). Album se mi hodně líbilo. Pěkne zkompilované a promyšlené texty a hudebně hodně na výši.

Amerika

Byl jsem opravdu zvědav s čím Škwor přijde. Z neznámých se během pár let stala špička české rockové i metalové scény a turné s pro mě odepsaným a pokryteckým Kabátem je toho jen dokladem.

Novinka je co se kvality muziky týče nejlepší počin Škworu. V textech si kapela odpustila urážky a hrubost a vyprodukovala něco za, co se není třeba stydět ale také to lze těžko opěvovat.

Je celkem jasně vidět, že čím známější kapela, tím méně konkrétní texty, tím méně narážek, kritiky. Do rádií chce každý. Kdyby to tak nebylo, tak si tragické texty kapel typu Chinaski, o kterých bych se rád rozepsal příště, nikdo nepustí. Je to lepší průměr.

Hned první je zaručenou hitovkou. Uspěl s tím Rammstein, tak proč ne Škwor? Je již tradicí se navážet do Ameriky, a i v tomto podání to určitý smysl má. Na druhou stranu Nábor je povedený "kamaráčkovský". Křídla se budou zase líbit teenageřicím na koncertech a ne jedno oko nezůstane skrápěno při poslechu romantickou slzou :-) Inu, pro každého něco.

Naopak Zabiják je starý dobrý Škwor, stejně jako kdysi skladba Policajt. Tak jako vždycky nachybí ani na tomhle albu něco "na ženský", je to Maj to jinak. To už se muzika dostává do půle letošního příspěvku kapely. Po jedné nevýraznosti jménem Co takhle jít je tu Buzerpla.cz, který je pochopitelně o vojně a podobných buzeracích.

Zpěvná balada Buď se mnou předchází Tady a teď, která mi přijde zajímavá. Zajímalo by mě, kde textař došel k podobným zkušenostem s mladými dívčinami :-)

Některé kapely na začátek svých alb nacpou to nejlepší a celá kompilace má pak značně klesající úrověn a působí tak odfláknutým dojmem. Ne tak Škwor s Amerikou. Divnej se mi opravdu libí. Písniček o vohnoutech a frajírcích nění mnoho! Umělec je další z povedené závěrečné trojce a pro mě je hitem. Je to prostě Viktoru Koženém či Radovanu Krejčířovi. Kapela si nikdy neodpustí rýpnutí do žen, které je nejspíš za celý život shrnuto do poslední Už nevolej. Je povedená, škoda trochu toho textu.

Suma sumárum

Novinka Škworu je dobrá. Hudba výborná, ale jak již jsem napsal, texty stále trošku pokulhávají. Ale kapela v českém popředí není nadarmo. �?ízný zvuk a slušné texty přitáhnou spoustu posluchačů i tentokráte.

Výborná muzika, skvělé nahrání alba, Hrdličkův metalový hlas, typické koncertové hitovky Škworu, některé promyšlené texty

Některé nepovedené texty písniček, občasná monotónost

Po Lihové škole umění aneb válce s loky vydaly Tři sestry další album. Tentokráte se jmenuje Na Exx. Ve své dvacetileté historii, kterou slaví právě letos, má kapela velké množství alb a tohle je další z řady a  vůbec nijak nevybočující. Jsou to klasické Tři sestry.

Soubor kolem Lou Fanánka Hagena razí cestu polem hudebních stylů vlastním směrem, alespo�? po Česku, kopírovaný snad jen jejich revivalem. Než přidám něco hlubšího o tomto albu, je nutné říct, že buď vám tahle hudba sedí, nebo se vám nelibí. Na Exx ničím nevybočuje, nic revolučního nepřináší a je trošičku horší než po všech směrech povedé předchozí (Lihová škola umění).

Pokud vám nepřirostlo ani jedno album z dvacetileté historie Tří sester k srdci, nečekejte, že to bude právě tohle.

Hudba je opět, dalo by se říci tradičně, obestavěná kolem Fanánkových vokálů. Ono těžko by to mohlo být jinak. Texty jsou, opět tradičně, naprosto originální, jinak to snad nikdy nebylo. Lou Fanánek je jeden z nejlepších textařů, který skládal pro Těžký Pokondr a nebo i pro Alkehol.

Co část posluchačů zaujme a zbytek bohužel trošku rozlobí je další přiblížení souboru kreténů do popových vod. Některé písničky tam prostě směřují. Na druhou stranu lze tenhle tah kapele jen těžko vyčítat. Každý by se rád dostal do rádií a Tři sestry nebudou vyjímkou. Na jejich obranu je třeba říct, že je to dosti nenásilné a vůbec bych jim to nevyčítal. Prostě se to tam hodí.

Na albu Na Exx je celkem osmnáct songů, většina se bude líbit. Tradiční je i pub-rock-punkový styl a troška té nemelodičnosti, na kterou jsem již dávno zvyklí. První, co do mě vrazila, byla písnička Nejlepší rasa psa. Ta se opravdu povedla a je to, alespo�? pro mě, tahoun zbytku desky. Pokud jsme u těch problémů, které se skrz tuto desku řeší, tak Silvestr vystihuje můj názor naprosto přesně. Na koncerty ušíta na míru Čarodej ze země koz, která bude živáčskou hitovkou. Jelikož mám rád trošku hrubší styl vyloženě mi sedla U staré pošty a skvěle asymetrické přechody v refrému. Poslední, co bych zařadil do plusu jsou Vosa, kde se projevila genialita Fanánkova skladatelství.

To, co by se mohlo hrát v rádiu, jsou písničky Pumpa a Den otců, které jsou takovými povedenými baladami. Hlavně posledně jmenovaná má výborný text.

Tuctovkou bych pak označil Expres do Bohnic, Nad bechyní a zbytek je průměr, co se Tří sester týče.

Na závěr je tradiční nějaký sumář, ale tak nějak všechno vyplývá z toho, co jsem napsal vyše. Pokud Tři sestry znáte, je to povinnost, pokud se vám nelibí, tohle album vaše mínění nezvedne. A pokud je neznáte, což je nepravděpodobné, jen do toho!

Tři sestry, originální texty, variabilní album, obsahuje směsici všech možných stylů, dalších pár hitovek Tří sester

Pár písniček je nuda, pár jich značně brousí v popových vodách, žádné zásadní novinky

 

Písničky z alba Tři sestry – Na exx

1. Alkohol je  
2. Montér údržbář
3. Čaroděj ze země Koz
4. Pumpa
5. Dědeček Hrdina
6. Nejlepší rasa psa
7. Den otců
8. Zánět
9. Tchýně z Bechyně
10. A to je pravda
11. Od 10 k 5
12. U staré @ pošty
13. Vosa
14. Expres do Bohnic
15. Magický večer
16. Silvestr
17. Ahoj! Part one
18. Ahoj! Part dvě

Minulý víkend 6. srpna se v městečku Plasy uskutečnil jubilejní třináctý ročník oblíbeného festivalu Czech Rock Block. Navštívilo ho podle pořadatelů přes devět tisíc lidí, podle tisíců sedm a půl. Každopádně návštěva obrovská. Fesival je to jednodenní a každoročně se zde představují kapely, které jsou pod křídly Sokol Power Voice. Jedná se tedy především o českou rockovou špičku Arakain, Alkehol, Harlej letos dopl�?enou zajímavě o Anetu Langerovou.

Komunální odpad, Zvláštní škola

První dvě kapely celého festivalu. I přes relativní neznámost si našli pěknou řádku posluchačů. Druhá jmenovaná nastoupila dokonce v pyžamech a dupačkách. Sympatický pohled. Zpěvák Komunálního odpadu pak místo kytary pobíhal po pódiu s obrovským dřevěným křížem. Všichni členové se vyřádili a předvedli divákům co v nich je.

Doga

Po turné s Harlejem diváky oblíbená kapela se zpěvákem Izzim, který má tradičně přelepené bradavky černou izolačkou. Skupina nastoupila se svým rychlým a svyžným stylem a bylo na co koukat a co poslouchat. Především jejich rock-metal je skoro idelaním koncertovým podáním. Z písniček zazněly ty z posledního alba, především oblíbená Poletuju. Velkou předností Dogy bylo hraní pro diváky. Jako jediná ten večer nechala publikum zpívat celou písničku. Kapela musela bodovat po celé čáře.

Debustrol

První pecka a známá kapela ze Sokol Power Voice. Na pódiu se poprvé za večer objevil Kolins, který zahrál na závěr se svojí druhou kapelou Harlejem. Naopak výborný kytarista Martin Volák zůstal v Harleji nastálo a nahradil ho jeden z bývalých členů. Kolins začal zostra a taky zostra skončil. Tak jak se na Debustrol sluší bylo vystoupení energické, Kolinsovy průpovídky sproté a ke konci vystoupení se objevil u mikrofonu i s motorovou pilou, takže Debustrol jak se patří! Výběr písniček byl povedený. Na řadu přišlo hodně starých věcí včetně Světa co zatočí s tebou a podobný skvělých debustrolích hitů. Produkce na jedničku.

Torr

Druhá oblíbená, tentokrát blackthrashovo metalová kapela. Torru značně prospěla lo�?ská změna sestavy, v současné době je Vlasta Henych a Ota Hereš z Alkeholu dávají dohromady dobrou dvojku. Oba jsou to kytaristé a zpěváci. Proto jednu písničku zpíva ten a druhou ten druhý, občas se jedná o duety, coz je v blackmetalové hudbě celkem nevídané. Zazněly písničky výhradně z poslední alba Made In Hell, vlastně až na jednu jedinou z předchozích. Vystoupení chyběla trocha živosti, jenže těžko lze očekávat estrády ala Harlej, když se jedná o dost rychlejší hudbu.

Divokej Bill

První ze trojice kapel, keré se stylem trošičku liší od zbytku Czech Rock Block. Překvapivě ovšem tahle úvalská rocková grupa zapadla mezi zbytek plasského představení, diváci znali jejich hity a s koncertovou rychlostí podání většiny písniček nemohl zůstat Divoký Bill bez kladné odezvy. Se sympatickým projevem hlavního frontmana a klasiky jako jsou Pocity a Plakala.

Aneta Langerová

Od sympaťačky a české superstar Anety Langerové jsem očekával trošku off-topic vytoupení. Stylem se mezi kapely typu Debustrol či Alkehol zrovna nehodí a pokud přidáme averzi vůči komerci metalových příznivců, čekal jsem trošku ignorace ze strany posluchačů. K mému údivu Anetu přijali velice, velice pěkně. Slečna Langerová přijela se svojí kapelou, se kterou začala hrát ještě před svým vítězstvím na naší vaší televizi Nóva, což je pro mě v téhle době další novodobý zázrak. Její souputníci ukázali, že rozhodně Aneta není ta jediná, která má talent. Hrálo se pochopitelně z posledního a zárove�? jediného alba Spousta andělů. Milé zpestření mezi metalem, který byl většinu večera k vidění.

Katapult

Legenda české rockové scény, na kterou chodili i moji rodiče :-) Každoroční trošku komerční tah pořadatelů. Předloni Tublatanka, letos Katapult. Sokol Power Voice přitáhne vždy jedním intepretem i diváky, kteří jsou na hraně jít či nejít a tak skloubí více věcí do hromady, což na škodu není. Konečně jsem seznal, že některé hity, co znám odjinud mají mít nálepku Made in Katapult.

Alkehol

První z trojice metalových hvězd večera. Zpěvák Kytaristu Tondu Rauera ještě čekalo jedno vystoupení s Harlejem, naopak zpěvák Ota Hereš již měl svoje působení s Torrem za sebou. Alkehol je kapela, jejíž hity zná každý, většina diváků šla na něj. Hrály se poslední dvě alba, včetně výtečného Rozlezeme se v červy. Překvapivě Alkehol zakomponoval do svého vystoupení i takovou klasiku jako je Travička zelená nebo Hospodská. Alkehol těžko může naživo zklamat. Nejedná se sice o energické vystoupení ala Šafránek & Harlej, jenže je to taková česká hudební metalová klasika, na kterou se prostě bude chodit večně. Vysoký standard.

Arakain

Kultovní česká thrashmetalová kapela zažívá bouřlivé období výměn. Nejprve se hlavního vokálu vzdal Petr Kolář, kterého nahradil jeho muzikálový kolega Honza Toužimský. Druhá změna se po letech udála na pozici bicáka. Marka Žežulku, který na stálo zůstane v Divokém Billu, nahradil Lukáš Doksanský. Arakain je zaběhlý promazaný stroj. Alespo�? takhle na mě jejich vystoupení celá léta působí. Ať s Brichtou, Kolářem či Toužimským, jejich představení má grády a šťávu. Především nový frontman předvedl, že bude plnohodnotnou náhradou za Koláře. Jeho dispozice je jasná. Oproti jiným kapelám má Arakain zásadní výhodu. Za poslední tři roky angažoval zpěváky s vybroušeným hlasem, čímž se těžko může chubit kdokoliv z konkurence. Arakain překvapil, lépe řečeno potěšil skladbou songů. Samozřejmě poslední dvě alba byly tím hlavním, Strom života je jejich novým hitem, jenže Kolonie termitů je klasika nad klasiky. Bohužel na pódiu je všecho rychlejší a tak pro nezasvěcené musel Arakain znamena jedno z nejtvrších vystoupení toho večera. Někoho musel styl odradit, což je škoda.

Harlej

Těsně před půlnocí přišel na řadů Harlej. Spíš bych řekl Háááááárlej. Kdo tuhle kapelu zná ví, že do Plas se chodí hlavně na ní. Harlej je vždy zlatý hřeb večera, Šafránkův styl dokáže rozpumpovat kohokoliv, Tonda Rauer, Kolins a především Martin Volák jsou schopní kytaristé, kteří hudbu berou na první pozici. Koncerty Harleje se musí zažít, těžko o nich psát. Faktem je snad už jen to, že v českých luzích a hájích tahle kapela přináší jedno z nejlepších koncertových vystoupení, co si může český divák užít. Bravo hoši. Harlej je Harlej a ten asi jen tak nezklame.

Letošní Czech Rock Block se povedl, tak jako jeho minulé ročníky. Chyběly mi tu snad jen Tři Sestry, které ovšem na příští ročník 2006 přislíbily účas, rád bych zde viděl třeba Škwor nebo Cocotte Minute. Ale to je asi těžká hudba budoucnosti. Za solidní cenu čtyř set byl k vidění od brzkého odpoledne do hluboké noci přehršel kapel, žádná nic neodflákla a všechny sem tak nějak zapadly. Šel bych klidně zítra znovu!

Alkehol je kapela, která patří do náší špičky metalové scény již minimálně jedno desetiletí. Za celou dobu svojí existence nebylo třeba měnit členy, ač se zúčast�?ují vedlejších projektů. Je to především Tonda Rauer působící v Harleji a Ota Hereš v Torru. Po dvou letech je tu novinka Kocovina. Na začátek musím říct, že po prvním poslechu se mi album vůbec nelíbilo. Ovšem napodruhé jsem musel začít měnit názor …

Alkehol natočil Kocovinu ve studiu Hacienda Miloše Dodo Doležala, kvůli změně zvuku. Těžko říci, jestli se to povedlo, moje sluchové obvody nedisponují takovou citlivostí, abych mohl poznat změnu studia :-) Takže těžko říci, ale ve zvuku bych rozhodně neviděl pražádný důvod.

Tato kapela je koncertově profláknutá již léta a některé písně se prostě hodí na živé vystoupení jako se hodil Venca Havel na hrad. Bude potěšení si to poslechnout na živo.

Celé album začíná skladbou Pečení holuby, která, aspo�? tak jak to vidím já, charakterizuje velice vtipně českou flákačskou komunitu. Text má velice dobrý základ a céle to zní velice povedeně. Tahle píse�? je právem úvodník. Následující Dobrej nápad a Sláva vítězů nepolevují v nastoleném tempu. V prvním případě se jedná o zpěvný song, který bude na koncertech hitovka. Celková trojka je rychlejšího rázu, samořejmě jak jinak, než o chlastu :) Zakončeným stěžejní větou: ožralým stěstí přeje …

Pijeme s láskou je klasický text o ženských. Celá myšlenka jasně naznačuje, jak všechny problémy řešit :) Návod je to dobrý, leč v praxi asi nepoužitelný. Dalších několik skladeb je vyloženě povedených. Transfuze se musí všem zainteresovaným líbít jako senzační nápad! Ovšem Pan dokonalej zachází zase do vážného tématu a je to jedna z nej(lepších a smysluplnějších), co se na albu nachází. Ve zkratce by se dala charakterizovat pětislovím Junior Account Manager pan Zmrd :) Dosti kontrastě je následující song Pan Vodka, jehož podobnost s realitou je čistě náhodná. V půli alba přichází Rozlezem se v červy, která je takovým metolovým ploužákem. Byla natočena jako videoklip (viz www.alkehol.cz). Nutno dodat, že je sice zajímavě graficky vytvořený, ale působí dost nudně. Narozdíl od textu, který je tak říkajíc ze života. Druhá skladba, ve které se mi opravdu líbil text je Blbej den. Ten mě zaujal už na první poslech. Je to jeden z těch optimistických textových nápadů, které by měly člověk pořádně vzpružit.

Z alba určitým směrem zcela vyčnívá Zabijačka. Je totiž otextován Lou Fanánkem a text je prostě geniální. Tak jako všechny texty od tohoto mistra nápadů. Ke konci přichází utahaný Jeden život nestačí a Starej pes. Ten je poslední zajímavou partií tohoto alba. Je to třetí song, u kterého bych ocenil smysluplný text ala starý Arakain v Alkeholovém podání. Album dojíždí Nebudeme čekat, Zubata a Kocovina.

Nevím jak na závěr zhodnotit. Alkehol mám rád kvůli jejich hudebnímu stylu, který je dynamický a na tomto albu není moc streotypu. Problém je v tom, že některým posluchačům se nebude líbít, protože Alkehol v některých částech napl�?uje smysl svého názvu. Není to škoda, patří to k ni a zůstávají takový jako na začátku jejich tvorby. A to je v době komerčního Kabátu chvályhodné. Kocovina se mi prostě líbila.

Na idnes.cz sem letmo zahlédl zmí�?ku o článku o Danu Landovi a jeho řádu Ordo Lumen Templi. Jeho obsahem je pár současných věcí a také určitý soudobý názor na působení skupiny Orlík po revoluci. Zdá se mi to už jako celkem ohraná písnička, kritizovat bezhlavě tuhle kapelu.

Vzhledem k tomu, že Orlík patří do repertoáru mého WinAmpu či MediaMonkey hezkých pár let, znám velice dobře texty těchto písniček, a dost často se divím kritice. Je založena na tvrzení, že se jedná o rasismus, xenofobii a vůbec dalších podobných nekalých vychytávkách různých společností.

Texty jsou třeba tady a tak si každý může udělat svůj vlastní názor, ale já, snad krom songu Bílá liga, v nich nevidím žádný rasismus.

Většina písniček je zaměřena pronárodně, proti flákačům a nebo pro vohnouty (ty o hospodě).

Na příklad to, že v jedné z nich Landa kritizuje cikány, přece neznamená, že je to rasismus. Neznamená, že když má někdo jinou barvu pleti, musí notně dojít k tomu, že ho nebudeme mít jak postihnout, když dělá bordel. Všichni ví, co kdo dovede a tak nevidím žádný problém v tom, co se zpívalo. Ovšem otázkou druhou je ten fakt, že nevím, co se dělo na koncertech.

Tím vším chci ríct, že humbuk kolem Orlíku se dělal, dělá a bude dělat stále a zbytečně. Landa se nezměnil, zpívá o stejných problémech, pouze méně říznější formou a stravitelnější pro lidi. Teď už neukazuje prstem, kdo a co tu ničí a za co kdo může. Přešel do obecné roviny. Ti, kdo ho zbož�?ují teď, a není jich rozhodně málo, a hlásí se stejně k celé jeho samostatné tvorbě jsou určitou měrou i fanoušci Orlíku, protože změna smyslu slov zůstala nezměněna.

Docela mě vadí kritika Orlíku, protože pro většinu lidí je tato kapela špatně zařazena tehdejšímy potížemi do špatné škatulky. Obecně se kritizuje všechno to, co někdo prohlásil za špatné. A to tu udělal před pár lety soud kapely. Možná není morálně správna, ale všechno se pomalu do puntíku spl�?uje. Je to například vidět na na této ukázce textu (S.O.S.) - připomínám, že je to myšlenka z roku 1990 a žádný Usama, či další teroristé tu ještě známí nebyli.

Až nám vlítne do Evropy vlna Arabů,
to nám možná zkazí na dobro náladu.
Hráli si s náma, hráli, na slepou bábu.

A ve vlnách odporu, hnusu a závisti,
nadávaj nám lidi, že jsme rasisti.
Chcem jen slušně žít, slušně žít, jen upozornit.

...

A ve vlastní zemi k sobě bude jako cizí,
láska k vlastní na dobro zmizí.
Zapomenem země česká, že je domov náš.

Jedna z nejznámějších českých metalových kapel prodělala za posledních pár měsíců několik zajímavých změn. Především je to výměna na dvou důležitých postech. První a hlavní je na místě frontmana kapely. Petra Koláře, který vtiskl úplně novou tvář Arakainu, nahradí Honza Toužimský. Druhá se týká bicích. Po množství let se k odchodu rozhodl Marek Žežulka, který je známý z mnoha dalších postů v jiných kapelách. Jaké je loučení Petra Koláře a Marka Žežulky s Arakainem?

Petr Kolář, který nastoupil do Arakainu za ikonu kapely Aleše Brichtu, vytvořil podstatně jiný Arakain. Proměna byla vidět na minulém albu Metalmorfóza. Arakain se stal jinou kapelou. Především se to týká textů. Na všech předchozích albech bylo vše uhlazené, poctivé a dodávalo to určitou skrytou myšlenku. S příchodem Petra je to syrovější, hutnější a přímější. Otázkou je jestli se vše změnilo k lepšímu nebo horšímu. Petr Kolář je známý činovník českých muzikálů, tak tomu bylo při příchodu ke kapele a bylo zřejmě jen otázkou času, kdy se bude této pozice muset vzdát kvůli svému druhému zaměstnání. Stalo se tak nedávno a celkem rychle byl znám jeho náhradník. Honza Toužimský je jeho parťák z muzikálů a jsem zvědav jak dlouho to opět vydrží.

Co se týče Marka Žežulky, ten byl u Arakainu 13let a již dlouho seděl na několika bicích židlích zárove�?. Koncertoval a natáčel desky s Danem Landou, hrál v Divokém Billovi, pro kterého se nejspíše nakonec rozhodl na stálo. Post bubeníka bude zřejmě od dost těžší zaplnit nějakou uspokojující náhradou, výběrové řízení je na stránkách kapely již nějaký ten pátek běží.

Novinka z dílny thrashové legendy se jmenuje Warning! a je natočená v sestavě, která pro Arakain již teď ze dvou pětin neplatí. Dokonce tu byly informace o požadavku na přetočení alba novým zpěvákem, ale nakonec se vydalo s vokálem Petra Koláře. Určitý příspěvek nového zpěváka je u songu Strom života, který je konec konců vidět i v klipu, který si můžete stáhnout na oficiálních stránkách.

Celé album začíná intrem, které by mělo působit strašidelně či alespo�? tajemně, ale zcela se to nepovedlo. Hned první song Vnitřní hlas dává znát, že si Arakain rozvzpomněl na svá thrashová léta a počáteční kytary zní dost zajímavě. Začátek je povedený, seč pokračování až tolik ne. Následující DNA je celým odrazem postbrichtovského účinkování kapely. Je to snaha o správ�?ácký text, který vyjadřuje jejich postoje a názory k určitým současným problémům. Snaha je to chválihodná, ovšem text trošku pokulhává. Za působení Aleše Brichty bylo všechno skryto za určité metafory či myšlenky, ovšem teď je vše vrženo, tak jak to přišlo na jazyk, což není v mnoha případech zrovna šťastné. Dále následuje Nevidomý hráč, který je samostatnou kategorií tohoto alba, a jeho pomalá. Tyto další tři songy nejsou úplnou nudou, ale nezaujmou ničím netradičním. Kapela jede svým starým známým stylem, který má za mnoho let zajetý, bez překvapení.

Všechno začíná po mdlém prostředku trochu startovat píse�? Černý koně. Opravdovým probuzením je Jesus Business a Strom života, které z alba jednoznačně vyčnívají. Obě dvě totiž netrpí nešvary, které má z určité části zbytek alba. Textově, významově i hudebně se jedná o hodně povedené písničky i v kontextu dvacetileté historie Arakainu. Po rychlých Nočních můrách do konce alba zbývají už jen dvě písničky. Obě jsou to balady a docela povedené. Opět mě nechaly vzpomenout na podobné, z produkce brichtova Arakainu, a líbí se mi.

Warning! je bohužel dosti nevyvážené album. Zajímavý začátek, střída občas dost nudná pasáž, která však skrývá sama o sobě dosti zajímavého, jenže špatně podaného. Naštěstí jsou tu dvě skladby Jesus Businnes a Strom života, které vyrthnou posluchače z případného zimního spánku. Celkově je to zajímavé album, kterému ještě cosi chybí. Bylo by ho třeba lehce vybrousit, aby se dostalo na lepší příčky ze všech výkonů Arakainů. Takhle se dostává do průměru kapely. Ovšem ten je v rámci české produkce hodně vysoko a tak koupí neprohloupí vůbec nikdo. Pro fanoušky Arakainu je to povinnost a pro zbytek dobré zpestření českých metalových vod.