Souboj o první místo: zasloužený neúspěch

Závěrečný turnaj základní čísti severozápadního přeboru mužů ve florbale se měl původně pořádat v plze�?ské hale na Borech, jenže z důvodu obsazenosti se měsíc před pořádáním přesunul do domažlické basketbalové haly. Jednalo se o poslední turnaj základní části, který se vyznačoval jedním atributem a to soubojem o "první místo" mezi FBC Sokol Rokycany a Sokolem Domažlice.

Tabulka naší skupiny z ČFBU je zde. Nějaké fotky z turnaje jsou tady.

Uvozovky v předchozím dvousloví jsou na místě. Rokycany totiž ztrácely na první místo tři body a tak by se ani v případě vítězství nemohly vyšvihnout na první místo. Jenže souboj měl spíše napovědet, který ze dvou týmů je lepší a který by podle všech předpokladů měl vyhrát skupinu. První vzájemné měření proběhlo na již začátku sezóny a oba týmy ho sehrály v dost zredukovaných sestavách. Proto to byl papírový souboj o čelo tabulky. Utkání začalo v 11:30, jenže díky tradičnímu trapnému zpoždění Majáku Kladno B se začínalo o chvíli déle., Ke druhému zápasu turnaje proti Roycanům nastoupil celek Hudlic ve čtrnáct hodin místního času :-).

FBC Sokol Rokycany - Sokol Domažlice 2 - 6

Do zápasu prvního s druhým nastoupili domažličtí s novou akvizicí v brance, která budila již při rozcvičení respekt, ale nepřekonatelná rozhodně nebyla :-) Rokycany šli do zápasu v maximální sestavě pro tento ročník, podle všeho Domažlicím nikdo podstatný nechyběl. Utkání sledoval na ligové podmínky hodně velký počet diváků, ochozy basketbalové haly byly naplněny velice slušně.

První třetina jasně naznačila směr utkání. To začalo v maximálním tempu, tvrdosti a rychlosti, v naší lize nevídané. Divákům tak přinesla obraz obou týmů celé letošní ligy. V první části se jasně projevilo to, co jeden tým dlouhodobě zdobí a druhý tým dlouhodobě trápí. Tím faktorem je produktivita. Na začátku bylo utkání vyrovnané, Domažlice byly rychlejší, Rokycany tvrdší. Jenže prvně jmenovaný tým dokázal dvakrát skórovat, kdežto soupeř ani jednou. Přitom v úvodní části měly Rokycany tři jasné gólové šance, jenže vždy scházelo pár centimetrů při střele. V tom vynikala především druhá útočná trojice, která spálila všechny tři.

Bohužel tímto byl určen obrázek zbytku zápasu. Domažlice bránily a díky rychlosti, kterou převyšovaly Rokycany celý zápas, vyrážely do smrtících brejků. Rokycany musely útočit, protože remíza v zápase nic neřešila, resp. měla by v souboji o první místo stejný výsledek jako prohra.

V druhé části se rokycanským podařilo snížit na rozdíl jediné branky, jenže to byl nejmenší gólový rozdíl v zápase. Během prostřední části se zranil David Berka a tak se rozpadla první útočná formace a druhá se nedokázala prosadit k překonání brankáře Domažlic. Z různých střeleckých pozic zabránili gólu buď domažličtí obránci zakleknutím do střely nebo se pokusy černomodrých nevešly do branky. Proto první tým postupně navyšoval skóre. To se vedle povětšinou po chybách na středu hřiště, které dokázali v pohodě trestat.

V poslední třetině se nekonal zázrak a Domažlice dokráčely k vítězství. Rokycanům se lepila smůla na hokejky čim dál tim více, smolným příkladem mohla být jasná tutovka druhé řady v polovině závěrečné části, jenže ani v jasné šanci před polovinou prázdné branky nebyli útočníci schopni dopravit míček za gólmanova záda. Opět chybělo pár centimetrů.

Utkání prvního s druhým bylo opravdu špičkovým zápasem naší ligy, které zřejmě nemělo celou sezonu obdoby. Po zásluze vyhrály Domažlice, které byly po celý zápas o kousek rychlejší a pohyblivější a hlavně dokázaly proměnit šance a nastřílet góly. Rokycany naopak celý zápas musely dotahovat a tím se vrhalo čím dál tim více sil do útoku a docházelo pak k přečíslením, což byla voda na mlýn domácích.

Poslední věcí, o které bych se chtěl zmínit je tvrdost a sudí zápasu. Utkání bylo sehráno velice tvrdě, na ligové poměry moc tvrdě. Avšak o zákeřnosti nemůže být řeč. Hrou do těla dominovali na hrišti rokycanští, ti si totiž nebrali se soupeřem žádné servítky. Podobnou hru, ale předvedly Domažlice na našeho gólmana, který měl po zápase do krve posekané ruce. Snad jediný nešvar zápasu. Rozhodčí podobně vysokých lig jsou špatným článkem snad každého zápasu a je jen ostudou svazu, že velké množství zápasů sezóny pískají relativně kvalitní sudí, ale na souboj prvního s druhým pošle špatné rozhodčí nebo začátečníky. Ti rozhodně neovlivnili výsledek zápasu, ale značně dopomohli jeho nervóznímu průběhu. Pískano bylo dost podivným metrem. Často tvrdé zákroky zůstaly bez povšinutí, ale naopak čistá hra do těla byla pískána zcela náhodně. Skvělým kouskem se presentovali na konci, kdy oba rozhodčí rozjeli sadu svých podivností do maxima. Jeden z domácích zcela bez míčku atakoval dost nešetrně ramenem jednoho z našich obránců a po podobném, ale daleko méně tvrdém, zákroku byl náš obránce vyloučen.

Osobně musím říct, že z mého pohledu pískali bohužel sudí sporné zákroky z většiny pro Domažlice, někdy nevěděli, kde jim hlava stojí a tak si vybrali jeden ze zákroků a pískli. Je tedy klidně možné, že jejich výkon nebyl nakloněn na domažlickou stranu, ale spíše jejich neschopnost a následná nutnost "něco písknout" tohle způsobila.

Výsledek utkání je zasloužený, jen by mu slušel menší brakový deficit mezi oběma týmy. Domažlice byly v utkání lepší a právem s velikou pravděpodobností postoupí do čtvrté ligy.

Zápas byl rychlý a jeden z mála, které jsme v podobném tempu a tvrdosti sehráli a bylo vidět, že je moc neumíme. Nám tedy zbývá fandit Stodu, aby postoupil do třetí ligy a náš tým si vybojoval postup z druhého místa. Nejlepší šancí, jak se naučit rychlejší hře vyšších lig je postup. Myslím, že i Rokycany by si ho zasloužily.

FBC Sokolo Rokycan - FBC Hudlice 7 - 3

Zápas druhého s pátým velel Rokycanům jasně vyhrát, vzhledem k dopolední prohře a systému ligy byly dva body nutností, aby zůstaly i pro nadstavbou na druhém místě. Dalo by se říci, že rokycanští utpěli výhru.

Po prohře s Domažlicemi se utkání odehrálo v řádově jiném tempu a nasazení. Opět se nijak významě nebránilo, jenže Rokycany dostaly smůlu z hokejek a začali střílet ze šancí také nějaké branky.

Jelikož se v první utkání rozpadla první útočná formace, musela ji druhá nahradit, což se překvapivě povedlo, když byla na hřišti při všech vstřelených gólech. Nejlépe se vedlo v tomto směru obou křídlům. Hudlice v první části držely se soupeřem krok, jenže postupem času se gólový deficit zvyšoval až do výsledné podoby. Na straně Rokycan zůstaly nevyužity ještě mnohé další šance po pěkných kombinacích, takže produktivita týmu opět nebyla vysoká. Na rokycanské straně by měl výsledek vstřelených branek být spíše dvouciferný. Naopak Hudlice neměly v zápase moc dalších šancí, většinu jich využily a zbytek lapil rokycanský gólman.

Již tradičně v těchto zápasech Rokycany moc nebránily, tak jak tomu bylo v prvních zápasech sezóny. Opět útočníci obraně nijak významě nepomohli a to i přes jasnou domluvu před zápasem. Výsledek je zasloužený, vzhledem k převaze ve hře i lepší střelecké potenci.