Děje se to v Americe, Kanadě, Německu, Australii, Francii, Anglii, Belgii, prostě všude. V Čechách se vysílala první premiéra Simpsonových celovečerního filmu na světě, někdo ji v Uheském Hradišti natočil na kameru a v pátek ráno byla všude, včetně nejužívanějšího rapidshare.com.

V tisku se strhla vlna brekotu. Proč? Zřejmě se chceme zase zalíbit …

Tak trošku není v poklábosení o filmu o čem psát. Vinu na tom nenese film, jak je vidět dole z hodnocení, ale spíše to, že Simpsonovi jsou seriál dílů, které na sebe nenavazují. Co může být zač celovečerni film?

Notoricky známé žluté figurky jsou v Simpsons movie vystaveni jedné klasické, tentokráte vskutku výborné, epizodě. Toť vše!

Proč na to chodit do kina, když to běží každý den od 1930 na nejlepším českém TV kanále ČT2? Nebudete věřit, ale přesně tato otázka zazní v Simpsonech hned na začátku!

Jestli žádáte odpověď a čekáte u vstupenky bundle všech dvdček tohoto vskutku kultovního seriálu a potřesení pravicí od Horsta Fuchse za výhodný nákup, jste na omylu .

V kině se můžete těšit na Homera, který svým totálním vohnoutstvím způsobí separaci Springfieldu od zbytku US and ej. Od následného lynče ho osvobodí "černá díra". Když už se zdá, že se hlavní hrdinové usadí jinde, tradičně dobromyslná Marge si usmyslí, že je třeba městečko zachránit a jako správná žena si postaví hlavu … no není ten kreslený konec vlastně daleko reálnější než klasická hraná dávka emocí v hlavní večerním vysílacím čase? :D

Pokud čekáte nějaké zásadní změny oproti TV zpracování, těžko se jich dočkáte, proč taky! Homer je ještě hloupější, ale vtipnější, Barťas větší a vyčůranější, Marge svou dušínovskostí zase dělá z filmu celovečerní, Líza potká vysněnou lásku.

Abych to schrnul, ať jsou nějaká "hmatatelná" fakta

• Nic nového převratného
• Klasičtí simpsonové
• Výborný díl
• Dynamický a skvělý spád děje
• Výborná zábava
• Nutno vidět :)

Klasika na závěr, klišé že je pro znalce seriálu Simpsons the Movie povinnost a pro lajka skvělá kreslená šaškárna, se nevyhnu.

Film beží v Čechách s výborným českým dabinkem stejně tak jako na ČT2.

PS: jsem vyznavačem Simpsonů

PS2: kvalitou se tenhle megadíl lehce dotýká božské a dokonalé Futuramy Matta Groeninga.

klasičtí Simpsonovi, pěkný scénář a nápady, opravdu nadupaný díl, výborný dabink lidí z ČT2, kde běží Simpsons v Čechách

pro ty, kteří Simpsonovi nemají nijak rádi, se jedná pouze o slušnou animačku

Moje hodnocení: , nutnost skouknutí: , odkaz na csfd.

Hrají - dabují:  Dan Castellaneta, Julie Kavner, Nancy Cartwright, Yeardley Smith, Hank Azaria, Harry Shearer, Albert Brooks, Minnie Driver, Kelsey Grammer, Tress MacNeille, Joe Mantegna, Russi Taylor, Marcia Wallace, Tom Hanks.

Režie: David Silverman, napsal Matt Groening. Film USA, 2007, 87 minut.

Minulý týden jsem úspěšně bojoval s chřipkou a tak jsem si večer místo tréninku nebo posilovny dal nějaký vysoce inteligentní film z Hollywoodu plus nějaký ten dokument. Jelikož jsem měl čas, chtěl jsem trošku opět oživit vzpomínky na to, co nám kdo a kdy provedl.

Včera večer došlo na stěžejní dokument o Stalinovi. Že to byl zmrd s velkým zet jsem věděl, ale to všechno, co britský reportér natočil, mě zarazilo. Dále večer bežel na ČT2, což je stanice, kterou čím dál více vidím jako nejlepší kanál televize v Čechách, dokument o Berlínské zdi.

Už pár let hodně koukám na dokumenty, lze jich množství stahnout na internetu, ale z výše uvedených dvou témat jsem si odnesl celkem dva poznatky:

• jedná se o stěžejní věci dějin dvacátého století, které ovlivnili celou Evropu včetně naší země
• prakticky o nich vím jen velice kusé informace, spíše takový ten "kladný" background zatížený tím, že se mě to přímo netýkalo

Jak to?

Absolvoval jsem základní školu, myslím, že velice slušnou střední a vysokou. I přestože mě tyto zásadní informace zajímají, české školství mi nebylo schopné poskytnout během těchto studentských let informace o těch nejzákladnějších věcech, které postihly moje rodiče a prarodiče.

Jak to (podruhé)?

Jímá mě opravdu hrůza.

V hodinách dějepisu jsme skončili koncem devatenáctého století. Průměrný žák, kterého dějepis vůbec nezajímá, se tedy stěží dozví to, co předchozí čtyři generace proklínaly, proč žili moji rodičové ve strachu, proč nemá mít rád komunismus a proč je lepší pracovat a ne "krást, lhát a podvádět" .

Jak si tito lidé mohou vážit svobody, odmítat chybné revoluční myšlenky ala nacismu a snažit se něčeho v životě dosáhnout, když nemají žádnou motivaci z minulosti?

Těžko, nikdo jim to totiž neřekne.

Přestávám se divit množícím se náckům. Chudáci kluci něviděli nikdy ani kousek filmu z Osvětimi, doktora Mengeleho, prosté vyvraždění židovských vesnic, milují krásu války – protože ji nezažili. Na sídlišti je totiž děsná nuda, tak proč ne?

Škoda, že stát zanedbává výuku dějin českého národa  na úkor výuky psychologie, učení se tabulku prvků v chemii a další hromadě naprosto nepodstatných věcí. Za pár desítek let si ani nikdo nevzdechne.

Těžko se lze divit průzkumům preferencí stran. Komunisté se stále drží. Může za to nedostatečná represe proti nim. Já vím, že oni jsou jiní komunisté, mají jen společný název …

Co tím chci říct?

Jednoduše to, že pokud půjde všeobecně doba dále ve směru zapomínání hrůz předchozího století, brzy se opět sínusovka vývoje dějin vrátí zpět.

Pokud si lidé nebudou dostatečně uvědomovat problémy, které se vyřešily válkami, svržením diktátorů a změnou politických režimů, tím dříve se objeví nějaký obejda a skupinka přívrženců, jenž s hlavou vymytou bude hlásat myšlenky právě válkami zavržené a zničené.

Nevyplatilo by se vyčlenit trošku více peněz na výuku historie, aby naše děti věděly kdo to vůbec Hitler byl? Na tomhle bych opravdu nešetřil.

Všechna média přináší hodnocení vlády premiéra Topolánka, nevidím důvod to nezkusit také :-) Jako člověk dosti kritický, současným stavem nadšen zrovna nejsem. Na druhou stranu nejsem idealista, abych si myslel, že ODS změní naši stále ještě dosti socialistickou či spíše sociální republiku běhen půl roku v druhé Německo.

Topolánek dostal od občanů ke svému křtu na nohu těžkou kouli v podobě pouze přesně polovičního počtu hlasů ve sněmovně pro nelevicové strany. Od toho všeho se odvíjí zbytek úvah, protože byl značně limitován. Od svého začátku premiérování si musel poradit od značně paranoidní ženy na postu ministra až po Schwanzernbergerovo znelíbení se prezidentovi.

ČSSD vládla špatně, na tom se shodneme všichni, bývalý komunisté ve vysokých postech, Karel Srba, smějící se Kejčíř, poblázněný Paroubek, schodek rozpočtu, jehož splacení se já osobně nedožiju, zvýhodněné daně pro méně placené, solidní korupce na úrovni fotbalového svazu, neuvěřitelné vyhazování peněz na všemožné dotace, kličkování ve finančním systému a tak dále. A to všechno, ikdyž jsme v hlubokém mínuse.

Jak si vede ODS? Dobře i špatně.

Nelibí se mi dvě věci: některá ubohá gesta některých politiků a trapné medializování a lpění na irelevantních věcech.

Když jsem volil, tak jsem si říkal, že svým hlasem chci dát šanci mě vlastní myšlence, tedy nevolím stranu ale postoje či nápady. Po půl roce mi to dalo mi to za pravdu. Těžko bych volil Topolánka, Čunka či některé Zelené.

První věcí, kterou se ODS dostala na stejně ubohou úroveň, jako její rival ČSSD, je pan předseda. Topolánek se za své třičtvrtěroční představení choval několikrát jako totální idiot a to říkám přestože mi byl na začáku sympatický. To, že má chování řeznického psa, se ukázalo ihned na začátku, kdy lhal o Talmanové, pokračovalo vše přes kopání do fotografova auta a končí naprosto nesmyslně vyhroceným rozhovorem s Jílkovou.

Naprosto chápu jeho prudké chování, sám tím také občas trpím :-), ale on je narozdíl ode mne politik.

Topolánek bohužel nemá morální úroveň na to, aby byl reprezentativním předsedou vlády a ODS. Dělá ze sebe jen arogantního člověka neschopného čelit výtkám.

Čunek-gate 

Druhým hříchem, kvůli které jde ODS s preferencemi dolů, je kauza Čunek. Socialisty jsem neměl vůbec rád kvůli nenechavým ručičkám některých jejich členů, příkladem nechť je Grossův byt.

Bohužel ve vládě je vícepremiér, který je obviněn z korupce a zůstává tam již několik měsíců. Je nutné dodat, že zatím nevyvstala jediná pochyba o tom, že tato kauza nebyla pravdivá. Mám tedy obavu, že bývalý Vsetínský statosta, který na mě působí v rozhovorech značně nešťastně, neschopný se vyjádřit a spíše jako nastrčená figurka, odejde z vlády v den nástupu do vězení.

Že si bude ODS chovat ve vládě na druhém nejvyšším možném postu, sic stále neusvědčeného, korupčníka, by mě v den voleb nenapadlo.

Dosti kritiky.

Sliby částečně plní 

Vládě není možné upřít to, že se snaží něco dělat a nebojí se u toho následků u voleb. Je jasné, že stranu, která mi reformou sebere tisícovku z platu, již volit nebudu.

ČSSD tu nastavila takový systém, který umožňoval získání peněz zadarmo, pomocí bonusů sociálního systému, daně byly pro někoho 25% pro druhého procent 50. Tento systém není dlouhodobě udržitelný.

Stále je lepší bojovat o vyšší plat stávkou než větší prací, abych si ty peníze zasloužil. Každý člověk si v socialismu zvykl na stav plošného placení, škatulkových výplat, malé míry možnosti si vyděl víc, když budu dřit. Prostě seberealizace. Doba je pryč, myšlenka v hlavách zarytá jenž musí nejspíše vymřít.

Vládá se rozhodla řešit celkem vyhrocenou situaci těžkopádnou reformou. Snaží se srovnat výši daní a to se mi líbí. Na této reformě vydělají většinou ti lépe placení a proto skuhrá i řada voličů ODS.

Vzhledem k absenci mého ekonomického vzdělání, stejně tak jako u 99% obyvatel ČR, je pro mě důležité, jak se o reformě vyjádří ekonomové, kteří ví o čem mluví. Ti ji neprohlásili za nejlepší, nicméně se vyjádřili docela kladně.

Daňovou reformu nelze hodnotit pouze rozdílem kolik mám teď a kolik budu mít potom. Chce to nahlížet trošku komplexně. Často je třeba nejprve něco investovat a pak z toho profitovat. 

Stejné je to ve zdravotnictví, kde populista Ráth hledal pouze a jen osobní uspokojení s dotační lavinou všeho. Sám osobně pochopitelně nechci každým dnem platit horentní sumy za to, že navštívím doktora jednou za pět let.

Stejné je to u receptů, kde bych shrnul snahu ODS do věty: když chceš stonat, měl bys na to alespoň trošku mít. Představa zcela sociálního systému, který tu v mnoha věcech zavedla předchozí vládnoucí strana, mi přijde značně nešťastný a dlouhodobě nerealizovatelný.

Konec plácání. Reformní kroky ODS rozhodně nevystihují jejich sliby, za což je možné je snadno kamenovat. Bohužel nezbývá než šutrák odhodit zpět na zem, protože při poměru hlasů je zřejmě dosti nereálné prosazovat řádově víc.

Voliče ODSáka musí více než provozovaná politika mrzet spíše ubohé chování, bratříčkování a populární netransparentnost současné vládnoucí strany.

A to je opravdu škoda. 

Jak hluboko klesla úroveň českého fotbalu na reprezentační úrovni si všichni fanoušci mohli připomenout včera, kdy naše bývala fotbalová evropská první třída remizovala s trpaslíkem z Walesu bez branek. Po trapném výkonu v první části přišla snaha alespoň ve druhém poločase, jenže nedalo se svítit, Češi byli rádi za remízu.

Proč to píšu? Ani by mě tak nepřekvapil výsledek, může se to stát každému, výhře je třeba jít naproti, ale někdy to padne tak a někdy jinak.

Co je pro mě zcela zarážející je ledový klid trenéra Brucknera, na forech přezdívaného "dědek". Z jeho řečí jsem měl pocit, že ostudná remíza je vlastně celkem slušný výsledek.

Jak hluboko jsme klesli na úrovni fotbalu svědčí právě tohle. Co by bylo před pár lety provoláváno hráči i trenéry jako "národní tragedie" v současné době trenér representace hodnotí jako výsledek, jehož velikost ukáže až zbytek podzimní kvalifikace.

Je to už opravdu k smíchu. Tam, kde by se pod jinými trenéry houpala židle, dochází v Čechách k povážlivému souhlasnému kývání hlavami funkcionářů ČMFS. Pan Bruckner již opravdu ztratil veškerou soudnost.

Taktika Českého týmu je již tak okoukaná, asi jako prsa Pamely Anderson, bohužel sám kouč nemá soudnost skončit v nejlepším. Před lety při jeho nástupu byla nakopávaná na Kollera možná novinkou, jenže po mnoha letech praxe ví i malý kubánský chlapec, co budeme asi tak hrát. Chce to změnu, jak se všude píse: kor když je Ivan Hašek volný.

Zkostnatělost reprezentační mašinerie je vidět markantně na sestavě. Bruckner se obklopil svými oblíbenci, ignoruje jejich fotbalovou neschopnost či absenci formy a stáví je neustále, zřejmě až dokud sami hráči neuznají, že na to nemají.

Příkladem může být Plašil, který možná dře, ale v žádném z jeho startů v reprezentaci jsem neviděl jeho údajnou platnost, playboy Baroš je úplně mimo, Kulič v očekávání na lavičce. Rosický iks týdnů nahraje, přesto nastupuje, platný není.

V současném stavu reprezentace může platit zřejmě jediné: horší už to být nemůže, tak proč nepostavit nováčky, nechat hrát nadějné hráče pro repre a vyhodit všechny Plašili, Baroše a okoukané Kollery. Pravda o okoukanosti platí na i dědka.

Přidávám ještě jeden zajímavý komentář z idnes.cz, který se notně trefil o dva dny dopředu na průběh zápasu, slušná předvídavost.

hmm ( wyatt , 31.05.2007 19:15 ) tak to že nehrají Jiránek a Galásek mi vůbec nevadí.. Spíš mám obavy, že do zálohy půjde Plašil, takže to bude jako by tam nikdo nebyl, Polák se na Giggsovi vykartuje do poločasu, Baroš bude zakopávat o míč, Ujfaluši nezapomene udělat své 2 minely za poločas, Rosický bude až na 2 – 3 narážečky neviditelný, na Kollera se pověsí všichni welští obránci, protože nakopávanou taktiku po 5 letch vůbec nikdo nezná, Rozehnal odehraje baroko, Jankulovski si to bude odkopávat, nováčci se na hřiště dostanou v 80. minutě, takže už nic nestihnou a kvalitní bude pouze Čech. Brůckner po zápase řekne, že je za bod rád, v Evropě už neexistují slabá mužstva, navíc nebyli k dispozici hráči, které potřeboval, v týmu panuje dobrá nálada, hráči za ním stojí a rozhodne se v zápase se Slovenskem…Takže se na to vlastně ani nemusim dívat… 

Po asi třech letech mi vypršela platební karta, přesně konci května. S předstihem jsem si došel do banky požádat o novou, úřednice se ještě smála, že jdu docela brzo a že až za měsíc přijdu, budu mít kartu na pobočce.

Paráda. V půlce května jsem zašel do banky a skutečně jsem tam kartu měl, žena na přepážce mě se vším obeznámila a také mě ujistila: "PIN na téhle nové kartě bude stejný, jako na předchozí". Raději jsem se ještě na konci hovoru zeptal znovu, ona mě opět ubezpečila. S pocitem bezproblémového přechodu na další kartu jsem odešel domů.

Paralelně mi přišel z České spořitelny dopis, vzhledem k tomu, že mi přišel k rodičům, nechal jsem si ho přeposlat do Plzně, jenže na zdejší poště se nikdy neobjevil, prostě ho tam jaksi neměli.

Nicméně, jsem to neřešil, proč taky. Zmalovaná mladší dáma mi dvakrát jasně řekla, že PIN bude stejný, tak mi zase posílají nějaké spamovací "letáky".

Včera jsem s novou kartou vyrazil v šest hodin ráno na nádraží a pak do Žatce na turnaj. V peněžence jsem měl třicet korun, tak jsem si chtěl peníze vybrat z bankomatu, přece jen byl 2. červen a tak nová karta byla aktivovaná, stará zneplatněná.

K mému překvapení PIN na nové kartě nefungoval, i přes dvojí ubezpečení úřednice prostě kecala. Místo ranního malování by se možná měla občas podívat do směrnic, které jim v práci dávají, nejsou primárně určeny jako podklad při škrábání brambor!

Takže jsem se třiceti korunami zůstal na nádraží s celý víkendem před sebou. Žena v bance nejspíš myslela na to, jak půjde nakupovat hadry do Olympie zapomněla se zamyslet nad tím, jak věci funguji – viz. dále

Infolinka

Dneska jsem volal na infolinku ČS. Neochotná dámička za telefonem, kterou jsem zjevně velice a velice otravoval v neděli po ránu (v jedenáct) se mi podívala do databáze a zjistila, že PIN ani nemohl zůstat stejný, prostě protože jsem měl jiný typ karty.

Sice nebyla příjemná – co také čekat, dyt České spořitelně platím přes patnáctset ročně za to, že mohou moje peníze investovat – ale alespoň se neviděla v záři reflektorů někde v kabince s novým hadrem na těle.

Takže po všech peripetiích mám pochopitelně nutkání změnit bankovní ústav. Abych platil spoustu peněz ročně bandě dementních úředníků, kteří neznají ani interní pravidla firmy, se mi nechce.

Zůstal jsem o víkendu jen na stravenkách, jenže příště se může stát, že České spořitelně selže něco jiného, a ty peníze budu smrtelně potřebovat!

Asi je nacpu doma do matrace :) 

Bez jakékoliv možnosti protestů jsem v práci dostal úkolem zajet do Mnichova na školení. Slova "sice to není náš obor, ale uvidíme, co z toho vypadne", mi zněla druhý den v uších docela dlouho.

Cesta vlakem

Do Mnichova jsem vyrazil vlakem, z Plzně jede večerní přímák, skoro nejkratší cestou, takže vo co gou. Sousloví "večerní rychlík do Mnichova" ve mě vzbuzoval nemálo obav o naplnění vlaku přísluníky všech možných států v míře větší než malé.

Už v Plzni jsem vyfasoval Němkyně (příslušnice německého národa), předpubertální, maximálně pubertální, děvčata se chovala jako by byla sama, řvala na celý vagón, takže jsem si dokázal živě představit, jaký musel být Hitler výrazný řečník, když pocházel z těchto krajů.

Původně jsem měl místenku do jednoho vagónu, prozřetelně jsem se na své místo nedral, jak důchodci káží, a vyčkal, udělal jsem dobře.Kupé obsadila dle vzhledu parta italů a italek, kteří měli také děti, které byly zřejmě vychované v Německu

Lidé seděli všude, v uličce, nejlépe celou akci vyřešila paní, která jako deset procent cestujících vlaku, vystupovala v Domažlicích. S kočárkem se nacpala doprostřed vozu, takže když vystupovala, tak se pochopitelně drala i zpět. Po odchodu domorodců z extrémně západních Čech nastal klid a … místo. I tak seděli lidé v uličkách, derivátní teze, že se v hromadné dopravě se místo pro jednoho pasažéra najde vždycky i v jakkoliv přeplněném prostředku, tu vzala za své

Když jsem přijeli k hranícím pozoroval jsem chudou krajinu. Dojeli jsme do Furt i Waldu, kde proběhla "pasová kontrola", ta měla dvě paralelní akce. Sběratelé razítek do pasu obsypali policistu, zbytek lidí vytáhl občanku, kterou vlastně ani nikdo vidět nechtěl. Takhle se mi to líbilo, žádná buzerace a i to nádraží je tam zbytečné.

První překvapení mě čekalo za hranicemi. Chudá krajina z Čech kontinuelně přešla na německou stranu, takže až cca 50 km do vnitra jsem měl pocit, že se německá životní úroveň neliší od naší. Potom jsem ten pocit úplně ztratil

První nádraží ve Schwandorfu pro mě znamenalo první úzkost, protože jsme odjížděli stejným směrem, kterým jsme přijeli, ale počítal jsem s tím, tohle už jsem parkrát zažil, do Čech jsem se nevrátil Vlak tohle udělal ještě ve dvou dalších stanicích, konče Regensburgem, kde nastoupila kupa lidí, která celou další hodinu do Mnichova stála, inu vlak měl čtyři vagóny

Vlaky a dráhy obecně

Němci vyřešili problém zpoždění, s kterým se potýká ČD, sice papírově dobře, ale lidsky tragicky. V každé větší stanici, cca tak čtyřech, vlak čekal patnáct až dvacet minut. Takže jsme zpozdění pochopitelně nenabrali. Při představě, že by se tohle provedlo v Čechách při ceště z Plzně do Brna mě naskakuje husí kůže, cesta by se protáhla tak dvakrát.

Dorazili jsme do Mnichova, parádní nádraží, co si pamatuji, tak před rokem otevřené, chlouba Mnichova. Musím Němcům pogratulovat, tohle mít Praha …

Obrovské, všude novota, čisto, vymyšlený systém obchůdků, mraky stojanů na kola – to jsem byl překvapen, žadní bezdomovci, to nepřicházelo v úvahu, mraky lidí i v půlnoci, takže pochybuji, že tam je nějaká kriminalita. Překvapily mě toalety za 1.1 eura, ale holt každý chce být v zisku.

Předposlední překvapení mě čekalo, když jsem v městech koukal po domech a nádražích, nečekal jsem časté grafity a naopak čekal tak trošku "dražší" architekturu, chyba lávky, nebýt více opravených obydlí, člověk by přejezd hranic moc nepoznal. Jelikož z Plzně pravé německé vlaky nejezdí, jeli jsme nejspíš nečím německým předpotopním, česky na úrovní IC. Jízdu si člověk vychutná až za hranicemi, kvalita podobná jako v koridoru Praha – Morava.

Taxikáři

Poslední překvapení, ani jeden z taxikářů neuměl anglicky. První mě odkázal na druhého s tím, že on sám neumí. Druhý otevřel kufr a jelo se. Čekal jsem tedy, že umí. Neuměl, při větě, zda mluví anglicky vymrštil ruce od volantu, takže to vypadalo, že se v koženém mercedesu vybouráme, naštěstí nadupaný motor udělal svoje

S taxikářem jsem si moc nepokecal, protože při první větě jsem poznali, že si prostě rozumnět nebudeme, vysolil jsem dle mnichovských informačních stránek o 40% více, než psali. Ovšem s tím se dalo tak trochu počítat. Hotel informuje o vzdálenosti od nádraži možná vzdušnou čarou a mnichovké info nemůže lákat turisty na reálné ceny taxíků ve městě.

A to jsme už přijeli do hotelu, byla to sranda, na zahrádce popíjející němci koukali jak na satana, proč? To opravdu nevím. O hotelu až zase zítra.

Po třech měsících od umístění reklamního systému Google AdSense jsem se dočkal prvních sto dolarů, které opravňují k vyplacení částky. Ani ne, že bych nevěřil, že peníze obdržím, byl jsem spíš zvědav, jak to celé bude probíhat a jak moc se to všechno zdrží, překvapivě to jde jako po másle.

Již jednou v životě jsem zažil platbu z klikání po internetu. Brouzdací systém Spedia, který zobrazil na vašem systému malý proužek pod prohlížečem opravdu zaslal před pár lety šek. Trvalo to přes měsíc, vyřízení proplacení tři týdny, ale svých osm set jsem tehdy obdržel. Google AdSense je však trošku jiný.

Všechno jde krášně rychle, žádné šeky, ale platba na účet, maximální rychlost. Po konci března jsem dosáhl požadovaných sto dolarů, v půli dubna jsem dostal na účet symbolických 4,50 Kč, jako test, zda jsem to opravdu já, a pak přišly všechny peníze. Strhlo se to za pár dní, paráda. Co jiného, než doporučit :-)

Pár statistik

Od 10. ledna se zobrazilo 146 035 stránek reklam, kliknutí na reklamu bylo 1 809, tzn 1.24% (kliků/zobrazení), průměrný denní výdělek 0,88$. Lze tak celkem snadno vydělat na levný webhosting.

V pátek začal v Plzni majáles, nejprve odpoledně-večerní akcí v centru města a poté v sobotu celodenním pokračováním v amfiteátru na Lochotíně. V pátek jsme se byli podívat na hudební produkci skupiny UDG a z návštevy jsem byl po prvním songu nadšen asi tak jako ze zázvorového syrupu ve sklenici piva.

Přestože je majáles zřejmě nízkorozpočtová akce, určitě by neměl by být u mixážního pultu člověk, který povolí do éteru tuhle spoušť. Celá produkce písniček srozumitelného rocku v podání UDG zněla asi jako nejmennovaná původní skladba deathmetalové polské legendy Vader přehrávaná z patnáct let každodenně ohrávané kazety puštěné přes půlwattové plastové reprobedýnky dodávané původně k walkmanu a to maximálně nahlas. Výšky ořezány, zpěv zněl jako chorobný chropot zpěváka ostravského grindu Malignant Tumour. Uši mé nebraly!

Chvíli jsme si myslel, že se mixák snaží lidi přeřvat, přidal výkon, hudbu ořezal, ale lidé byli spokojeni, protože necitili uši. Já jen doufám, že v sobotu se zvuk zlepšil, protože byl na rozdíl od pátku placený a to hned nějakou dvousetkorunou.

Pár prostých pracujích prostě přišel posedět při pauze a přikousnout pizzu. "Pěkný poledne přeju", prohlásila před pípou portýrka. Pán přišoupl paní polstrovaný posed. Pizzerka přišla přítulná, protože pečující personál původně přiložil pracky k práci.

Pět pozemských pryč, personál pobaveně povídá při pípě. Proskleným příchodem pro pět přivalili postarší prostorné paní. Padesátpět procent populace přes pomodralý přímořský pás postihuje podobný problém. Pětačtyřicátnice přebraly pěkných pár pizz, plněných paprik, přezrálých půltunových prasat. Přesto požírali podobně přímočaře plnotučné pizzy.

Potom přišla polodlouhá prodleva. Personál povídal pěkně propečenou povídku, prostý pracující počká. Problém přišel potom pohotově. Prasnice přežrané plytkých pochutin přišli potom, přesto portýrka překvapivě pobaveně pobíhá podle potrhlých přání pozdně příchozích.

Pár přestal pokukovat po pohárech poskládaných po rubu papíru pizz, protože prostořeká pomocnice při pípě posluhovala plným přežrankyním, přitom předtím příchozí pár pomalu prahnul pachem pusy.

Pětadvacet půlminut přešlo, pomocnice přinesla pizzu a pivo pro pobavené pultunové prasnice. Přestože přešla přímo podél páru, prázdný papír přání při pase ponechán. Potom přišla přímo první překrásná prosba: "Přejete pití, pizzu?". Překvapeně pán i paní pohlédli na portýrku. "Paní pito a prosciutto pizza, pán pivo a parmská pizza".

Poloviční pizza při obědě postačí, přišla pěkně propečená, příjemná. Pěkný podnik, personál pokulhává, pomyslel si. Přesto promyšlený podvod. Prasnice přilákají personál prostě pro propěčená příšerná pozadí. Prostě promyšleně požírají pracovní příspěvky.

Prostý pracující prostě přijde, přesto personál pro protáhlé pozadí a provislá prsa přijde potom. Pandořina přepravka povzdychnul pán.

Krásná, megalomanská a očekávaná filmová novinka 300 – bitva u Thermopyl vsadila na víc než cokoliv jiného na svou visuelní přitažlivost. A nutno dodat: udělala dobře. Film je navštěvovaný, inzerovaný a všude se o něm mluví. Je krásný, drsný, skvěle počítačově upravený. Bohužel je jako klasická blondýnka: hezký, ale hloupý.

Film 300 není filmem, jak by si ho průměrný divák představil, k filmu mu totiž chybí to hlavní: být filmem. Visuálně podobně hezký Pán prstenů měl pěkný příběh, i pro nefanatiky tématiky byl i zajímavý. Bohužel film 300 ve své podstatě žádný příběh nemá. Je to plytký přepis legendární bitvy.

Film lze celkem hezky přiřovnat k hokejovému zápasu. Trošku rozbruslení, první, druhá a závěrečná třetina. Bitva. Na konci se rozhodne o tom kdo končí a kdo pokračuje. Nic víc. To je přece jen málo. Před pár lety by tohle možná stačilo, ale v současné konkurenci stěží.

Příběhem je stále dokolečka omletá bitva u Thermopyl, hezky se o ní píše na wikipedii. Hrstka vojáků pod vedením Leonidase dokáže díky slušné taktice a svojí profesionalitě bránit řeckou Spartu před šíleným Xercesem, který je v obrovské a drtivé přesile skoro milionu mužů. Spartička ma jen necelé tři stovky.

Zklamán jsem byl také z realičnosti filmu. Na rozdíl od výborného Gladiátora je 300 takříkajíc komixově zpracována. Všichni hlavní zúčastnění mají skoro nadlidské schopnosti, dokáží přemoci nepřítele často i v počtu jeden ku stu. Taktéž bych u takovéhoto filmu, jenž má ukázat výborné taktické schopnosti sparťanů, neočekával na jedné straně skvělý a promyšlený boj ve skupině a na straně druhé naprostou nedisciplinovanost a časté totální nedodržení formací v okamžiku druhém.

Z filmu jsem byl naprosto zklamán. Jedná se spíše o jakousi reklamu na grafické schopnosti současných filmových studií než cokoliv s filmem společného. Nic se také divák nedozví o jejich kultuře, vedení boje či státu samém nebo dokonce o samotném králi. Je to škoda, protože námět byl dobrý a rozpočet zřejmě také.

Nejvíce ze všeho mě mrzí absence jakéhokoliv příběhu, tento ve filmu obsažený je opravdový horror ve smyslu náročného diváka. Z historie je vidět, že je možné natočit velkofilm jako vizuelní chuťovku, která by však dokázala přitáhnout větší záběr typů diváků. Ve filmu je vidět pouze neuvěřitelná krutost, zabíjení a tu a tam občas chytrost sparťanů a to je sakra málo.

Absolutní hodnocení za grafiku, tedy 10/10, za film jako takový stěží 3/10. Těžko lze jako absolutní hodnocení tato dvě čísla zprůměrovat :-)

krásné grafické a megalomanské zpracování, výborně zvládnuté ohromné scény, slušná hudba a hlavní namakaní a vyleštění herci

jedná se spíše o gafickou představovačku bitvy s krveprolitím s absencí všeho co dělá slušný film slušným filmem

Moje hodnocení: , nutnost skouknutí: , odkaz na csfd.

Hrají: Gerard Butler, Lena Headey, David Wenham, Dominic West, Vincent Regan, Rodrigo Santoro, Andrew Tiernan.

Režie: Zack Snyder. Film USA, 2007, 117 minut.